27 C 321/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 3. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalovaná dne 30. 3. 2018 se společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ původní věřitel“), smlouvu o (spotřebitelském) úvěru [číslo]. Původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Spotřebitelský úvěr s jistinou 15 000 Kč, vyplacenou dne 30. 3. 2018, měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách, první splatnou do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ přechodný věřitel“). Přechodný věřitel postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2020. Kromě jistiny úvěru 15 000 Kč vč. zákonného úroku z prodlení z této částky od 31. 5. 2019 do zaplacení žalobkyně žádá o přiznání toliko smluvního úroku ve výši 15% ročně z částky 15 000 Kč od 31. 3. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů řízení, další příslušenství nepožaduje. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání dne 22. 2. 2023, na nějž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Rovněž žalobkyně (její právní zástupce) se k tomuto jednání bez jakékoli omluvy nedostavila. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 3. Soud provedl dokazování pouze listinami navrženými žalobkyní, když žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela nečinná. Ze smlouvy o úvěru dne 30. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná s původním věřitelem uzavřela tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě obdržela v hotovosti jistinu úvěru 15 000 Kč, což stvrdila svým podpisem. Úvěr spolu se smluvím úrokem (a dalšími složkami, jež však nejsou předmětem řízení) se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách, první splatnou do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 a 9. 6. 2021 vč. příloh soud zjistil, že předmětná pohledávka byla přes přechodného věřitele postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2022 vyplývá, že právní zástupce přechodného věřitele notifikoval žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 vč. podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce přechodného věřitele předžalobně vyzval žalovanou k úhradě pohledávky, jež jí měla vzniknout vůči společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 4. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě původní věřitel dne 30. 3. 2018 poskytl žalované částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla postupně postoupena až na žalobkyni, které tak svědčí aktivní legitimace k jejímu vymáhání (§ 1879 a násl. o.z.). 5. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila žádné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem ve smyslu § § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 30. 3. 2018). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 30. 3. 2018) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona). 6. Předmětný nedostatek měla žalobkyně (její právní zástupkyně) možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne 22. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně se k jednání nedostavila (navíc bez omluvy), nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se právní zástupkyně žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. 7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 30. 3. 2018) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela nečinná a nebylo možno zjistit její možnosti a poměry (a ani žalované nebylo možno dát pro její nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než bývá běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). 9. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta co do smluvního úroku. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny 15 000 Kč, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé jistiny 15 000 Kč (výrok II). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně převážně úspěšná žalobkyně nedoložila, že by žalovanou řádně předžalobně vyzvala. Předložená předžalobní výzva byla učiněna přechodným věřitelem, nikoli žalobkyní. Navíc se jedná o výzvu, která podání žaloby předcházela o více, než 2 roky. Výzva je kromě toho vnitřně rozporná, když sice hovoří o dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] která však měla být žalovanou uzavřena se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], což je ovšem zcela jiný subjekt, než původní věřitel (jak soud ověřil, tato společnost má v současnosti [právnická osoba] [anonymizováno], a jakýkoli její vztah k žalobkyni či žalované z obsahu spisu nevyplývá). Nad rámec vzal soud v potaz, že nebyla doložena ani plná moc právního zástupce přechodného věřitele, resp. její prokázání žalované v rámci předžalobní výzvy.