33 C 104/2023-39 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 160 922,32 Kč spolu s úrokem z této částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 17,9 % ročně, úrokem z částky 160 922,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení v roční výši 15 % a úrokem z částky 160 922,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení v roční výši 15 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 219,62 Kč, dále částku 270 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 7 348 Kč. 2. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 448 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. představující 300 Kč za každý ze tří úkonů. Pokud jde o cestovní výdaje, odůvodněné tím, že právní oddělení žalobkyně sídlí v [obec], neshledal je soud I. stupně, s ohledem na v obchodním rejstříku zapsané sídlo žalobkyně, za účelně vynaložené. 3. Proti rozhodnutí o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 348 Kč žalobkyně podala odvolání s tím, že jí soud I. stupně nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na cestovné k jednání ve věci, které se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] a na které se zaměstnanec žalobkyně dostavil z [obec] a vznikly mu cestovní výdaje ve výši 2 711,76 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že v místě sídla žalobkyně nejsou zaměstnáni pracovníci pověření k jednání za žalobkyni před soudy, jelikož oddělení právního vymáhání žalobkyně se nachází v [obec], viz pověření zaměstnanců doložená s jednotlivými procesními úkony žalobkyně. Dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. 5 Cmo 228/96, je za nutné náklady řízení nutno považovat„ všechno, co účastník řízení by byl býval nemusel vynaložit, kdyby toho řízení nebylo.“ Pokud by žalovaný zaplatil dlužnou částku řádně a včas, nebylo by toto nalézací řízení zahájeno a žalobkyně by nemusela vynaložit náklady na cestu zaměstnance z [obec] a zpět. Žalobkyně ve skutkově shodných případech vysílá zaměstnance z [obec] na soudní jednání u různých soudů, přičemž soudy rozhodují ve prospěch žalobkyně a náhradu cestovného osobním automobilem z [obec] žalobkyni přiznávají. Pokud se žalobkyně v rozhodovací praxi soudů I. stupně setkala s nepřiznáním nákladů řízení na cestovné z [obec], taková rozhodnutí byla odvolacími soudy změněna a žalobkyni bylo právo na náhradu nákladů řízení nakonec přiznáno v plné výši. V této souvislosti žalobkyně přiložila usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 17 Co 24/2019-120. Žalobkyně rovněž odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 7. 2021, č. j. 33 C 117/2021-30, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 14 Co 336/2021-43. Soud I. stupně však i přes upozornění na tuto skutečnost tentokrát opět rozhodl v rozporu s citovanou judikaturou. 4. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 10 059,76 Kč a náklady odvolacího řízení. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části týkající se nákladů řízení, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 7. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2 o.s.ř. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. Povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení – jak vyplývá z § 142 odst. 1 o. s. ř. - založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, a odpovídající povinnost k zaplacení této náhrady zatěžuje účastníka, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; za této podmínky má právo též na náhradu nákladů spojených s jeho zastupováním advokátem (tj. odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, které je povinen platit zastoupený účastník), jehož účelem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 444/2016). 10. Soud I. stupně správně rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k uplatňování práva. Soud I. stupně dále správně uzavřel, že náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku a z hotových výdajů žalobkyně (srov. § 137 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě však odvolací soud nesdílí úvahu soudu I. stupně, který shledal neúčelným nákladem cestovní výdaje vynaložené na cestu z [obec] k jednání před soudem I. stupně s tím, že žalobkyně má sídlo v [obec]. Otázku účelnosti je v případě tohoto nákladu třeba posoudit komplexněji. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 161 192,62 Kč s příslušenstvím, tedy nikoliv částky zanedbatelné. Žalobkyně doložila prohlášení, že její oddělení právního vymáhání sídlí v [obec]. Jednání před soudem I. stupně se zúčastnil zaměstnanec žalobkyně z oddělení právního vymáhání, pověřený k jednání za žalobkyni před soudy. Ze strany žalobkyně se za této situace nejedná o zneužívání práva na úkor žalovaného či o zbytečné navyšování nákladů řízení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního oddělení sama hájí svá práva a zájmy v řízení. Nevyužila práva nechat se zastoupit advokátem, ač má jako každý právo na poskytnutí právní pomoci v řízení před soudy (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Ve srovnání s výší předmětu sporu jsou žalobkyní požadované náklady řízení zanedbatelné. Cestovní výdaje pověřeného zaměstnance žalobkyně z [obec] do [obec] proto byly dle názoru odvolacího soudu účelně vynaloženy a žalobkyně má právo na jejich náhradu. 11. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výši přiznaných nákladů a ve zbývajícím rozsahu tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. Náklady řízení před soudem I. stupně činí částka 10 059,76 Kč, což představuje soudní poplatek za žalobu zaplacený ve výši 6 448 Kč, paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 x 300 Kč, a sice za žalobu, přípravu na jednání a účast při jednání dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., cestovné ve výši 2 711,76 Kč za cestu [obec] - [obec] a zpět dle § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dle prováděcí vyhlášky č. 467/2022 Sb., účinné od 1. 7. 2023 (zohledněn celkový počet km 406, kombinovaná spotřeba vozidla Škoda Octavia, RZ 4 AS [číslo], 4,3 l na 100 km, cena za 1 itr motorové nafty 34,40 Kč a sazba základní náhrady 5,20 Kč). 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal za podané odvolání jednu paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 písm. a) a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.