33 C 62/2023-39 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [anonymizováno] [číslo] domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že jako vlastník nemovitosti – budovy [adresa] v [obec a číslo], [část obce], stojící na pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], kat. pracoviště [obec], uzavřel se žalovanou jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu [číslo] ve [anonymizováno] patře uvedené nemovitosti. V nájemní smlouvě se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši 7 482 Kč, od [anonymizováno] [rok] částku 7 762 Kč a zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 552 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Byt byl vyklizen žalovanou dne [datum]. Na nájemním a zálohách pak za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] vznikl dluh ve výši 124 623 kč, který žalovaná neuhradila, ač k tomu byla vyzývána. K výzvě soudu žalobce upřesnil, že z vyúčtování služeb za rok [rok] vznikl žalované přeplatek ve výši 5 294 kč, který byl však započten na dluh z předcházejícího období a z vyúčtování služeb za rok [rok] vyplynul nedoplatek 34 290 kč. Při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět pokud jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 552 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 552 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to právě v reakci na výsledek vyúčtování služeb za rok [rok]. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum] a [datum], která proběhla dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem nemovitosti – budovy [adresa] v [obec a číslo], [část obce], stojící na pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], kat. pracoviště [obec]. Mezi žalobcem a žalovanou jako nájemcem byla dne [datum] smlouvu o nájmu č. [spisová značka] [číslo], ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum], Dodatku [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] kategorie ve [anonymizováno] patře uvedené nemovitosti. Dle nájemní smlouvy ve znění dodatků a evidenčních listů pro rok [rok] a pro rok [rok] byla žalovaná povinna hradit nájemné ve výši 7 482 Kč, od [anonymizováno] [rok] částku 7 762 Kč a zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 552 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Byt byl vyklizen žalovanou dne [datum]. Na nájemním a zálohách pak za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] vznikl žalované dluh ve výši 124 623 kč, který neuhradila, ač k tomu byla vyzývána (prokázáno uvedenou Nájemní smlouvou vč. Dodatků a předávacího protokolu, upomínkou vč. poštovního podacího archu, evidencí předpisů a plateb, vyúčtováními služeb za rok [rok] a [rok], vč. Dodejek, předžalobní výzvou, nesporným tvrzením žalobce). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vztah mezi účastníky řízení se řídí ust. § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), o nájemní smlouvě, na základě které přenechal žalobce coby pronajímatel, žalované, tedy nájemci, za nájemné byt do užívání. Z takto vymezeného závazkového vztahu plyne žalované ve smyslu ust. § 2246 a násl. o.z. mimo jiné i povinnost platit včas a řádně nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Jak již z výše uvedeného vyplývá, soud dospěl k závěru, že pokud jde o dluh na nájemném za období [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok] byla žaloba podána důvodně a v plném rozsahu jí vyhověl Pokud jde o příslušenství, bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost pro ní ze závazkového vztahu vyplývající, a sice platit nájemné včetně zálohových plateb včas, porušila a dostala se tak s plněním peněžitého závazku do prodlení. Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. V rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět, soud řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení kromě nepatrné části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 208 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 232 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 4 úkony právní služby á 6 100 Kč, a sice 1/ převzetí a příprava zastoupení, 2/ předžalobní upomínka, 3/ podání žaloby, 4/ účast na jednání dne [datum] + 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky + 21 % DPH ve výši 5 376 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Pokud jde o jednání dne [datum], bylo odročeno za účelem doplnění žalobních tvrzení, tak aby odpovídala skutečnost, že v době jednání již byla žalobci známa vyúčtování služeb za žalované období, aniž by žalobce byl připraven o tyto údaje upravit žalobní tvrzení a zohlednit pokud jde o žalovanou částku. Důvody odročení jednání jsou dle názoru soudu zcela k tíži žalobce, a náklady vzniklé žalobci v souvislosti s dostavením se k tomuto jednání bez náležité přípravy, nelze považovat za účelně vynaložené, které by měly být přiznány žalobci na úkor žalované. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.