67 C 193/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 348,72 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] s.r.o., která na základě fúze ze dne [datum] byla sloučena se žalobkyní – smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena online a po ověření tel. čísla klienta, kdy zadáním autorizačního kódu odeslaného na příslušné číslo, byl suplován podpis klienta. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek 600 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 524 Kč, první splátka byla splatná ke dni [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 %. Žalovaný provedl úhradu v celkové výši 17 292 Kč, která byla započtena na jistinu ve výši 8 760,99 Kč, na úrok ve výši 7 931,01 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč. Žalobou nárokovaná částka 23 348,72 Kč představuje jistinu ve výši 21 239,01 Kč, neuhrazené úroky ke dni zesplatnění ve výši 609,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal dne [datum], dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním a poskytla mu 30-ti denní lhůtu k uhrazení dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a téhož dne dopisem žalovaného vyzvala k úhradě celého úvěru. Žalovaný na předžalobní výzvy nereagoval a na dluh již ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č. l. 6 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] strany sjednaly smlouvu o hotovostním úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 524 Kč s tím, že celková částka, kterou žalobkyni uhradí bude činit 43 965,55 Kč Smlouvou byla sjednána i roční úroková sazba 10,99 % a RPSN ve výši 12,27 %. Datum poslední splátky byl stanoven na [datum]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se seznámil i s úvěrovými podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy o hotovostním úvěru (Smlouva o hotovostním úvěru ze dne [datum], Úvěrové podmínky). Dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému na adresu trvalého i přechodného bydliště, informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění pohledávky z důvodu ocitnutí se po datu splatnosti s pravidelnými měsíčními splátkami, s tím, že celková dlužná částka 23 348,72 Kč má být uhrazena do 10 dnů na bankovní účet žalobkyně. Současně byl žalovaný upozorněn, že nebude-li dluh uhrazen, bude jej žalobkyně vymáhat soudní cestou (Ztráta výhody splátek a zesplatnění dluhu ze dne [datum], kopie podacího archu ze dne [datum]). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, proto byl dopisem ze dne [datum] předžalobně vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu v celkové výši 23 960,05 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Opětovně byl též upozorněn, že v případě neuhrazení dluhu bude zahájeno soudní řízení (Předžalobní výzva k plnění ze dne [datum], kopie podacího archu ze dne [datum]). Po takto provedeném řízení, soud další dokazování neprováděl. Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 23 348,72 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení mezi sebou uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového hotovostního úvěru ve výši 30 000 Kč žalovanému, žalovaný se však dostal do prodlení s pravidelnou úhradou splátek. V řízení nebylo z jeho strany tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství řádně a včas vrátil. Žalovaný rovněž v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by mu peněžní prostředky ze strany žalobkyně nebyly poskytnuty. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 935 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Celkem tedy byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 387 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.