67 C 54/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 750 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a dne [datum] bylo vydáno z odtahového parkoviště. Odpovědnost provozovatele je dána § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, přičemž se jedná o odpovědnost objektivní. V souvislosti s odtahem vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením [anonymizováno] [obec] účinným v den odtahu. Dluh žalovaného je tvořen částkou 1 900 Kč za odtah vozidla a dále parkovné, které představuje za 1. až 3. den částku 250 Kč za den, za 4. a každý další započatý den až do 180. dne částku 400 Kč za den a následně za každý další započatý den až do vyzvednutí vozidla 50 Kč za den. Pohledávka za odtah vozidla a následné období od [datum] až do [datum] byla již žalobci přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předmětem této žaloby zůstává pouze pohledávka za období od [datum] do [datum], kdy bylo vozidlo vydáno z odtahového parkoviště. Nárok žalobkyně tedy představuje parkovné za uvedené období ve výši 50 Kč za den, celkem tedy (375 dní x 50 Kč) částku 18 750 Kč. Do dne podání žaloby žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl žalobkyní vyzván dne [datum] k úhradě dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] došlo k odtahu vozidla tovární značky Renault, [registrační značka] z ulice [ulice], [obec a číslo] na parkoviště žalobkyně (protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]). Za provedení odtahu přísluší žalobkyni podle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení Rady [územní celek] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen„ [ustanovení právního předpisu EU]“) částka 1 900 Kč. Za střežení vozidla na parkovišti žalobkyně jí pak přísluší denní částka v závislosti na délce zanechání vozidla na odtahovém parkovišti podle § 2 odst. 3 nařízení č. 2/2013 (usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum]). V den kdy došlo k odtahu vozidla [registrační značka], byl jeho provozovatelem žalovaný a to již ode dne [datum] (karta vozidla [anonymizováno] [číslo]). O odtahu vozidla byl žalovaný informován žalobkyní dopisem ze dne [datum], současně byl vyzván k převzetí vozidla a úhradě dlužné částky (oznámení o odtahu vozidla a výzva k převzetí vozidla ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky též dopisem ze dne [datum], kdy jej upozornila, že nebude-li dluh uhrazen, bude nucena ho vymáhat soudní cestou (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Žalovaný byl předžalobně upomenut i právním zástupcem žalobkyně a to dopisem ze dne [datum], kde byl vyčíslen dluh, odpovídající žalovanému nároku, za parkovné na odtahovém parkovišti za období od [datum] do [datum], neboť dlužná částka za odtah vozidla a parkovné v předcházejícím období byla již žalobkyni přiznána dřívějšími rozsudky. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění do [datum] (předžalobní výzva k úhradě částky dle ustanovení § 142a o.s.ř. ze dne [datum], včetně kopie podacího archu ze dne [datum]). Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích platí, že„ Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.“ Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 18 750 Kč byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] provedla odtah vozidla v souladu s § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a od tohoto dne až do [datum] bylo vozidlo umístěno na odstavném parkovišti žalobkyně. Za provedený odtah a parkovné v následném období svědčí žalobkyni právo na zaplacení vynaložených nákladů v souladu s nařízením [číslo]. Dlužná částka za odtah a parkovné za období od [datum] do [datum] byla žalobkyni již pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dlužná částka za parkovné v následném období od [datum] do [datum] pak byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předmětem žalobního nároku tedy zůstalo pouze parkovné za období od [datum] do [datum]. Žalovaný v řízení nerozporoval, že by se nejednalo o jím provozované vozidlo ani netvrdil, či neprokázal, že by dlužnou částku za parkovné v uvedeném období řádně uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a dlužných obdobích. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.