9 C 109/2019-63 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 500 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřela prostřednictvím sítě internet s žalovaným dne 18. 05. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17. 06. 2017. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžité prostředky nevrátil. Mezi stranami byl sjednán v článku 7.3 rámcové úvěrové smlouvy paušální úrok z úvěru ve výši 1 Kč, který však tvoří součást poplatku za poskytnutí úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, která byla splatná dne 17. 06. 2017. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle článku 3 rámcové úvěrové smlouvy. Žalovaný následně odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách žalobkyně. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalovaného, jakožto žadatele o úvěr definitivní, umožnil žalobkyni přístup do jeho bankovního účtu č. [bankovní účet] a to tak, že si z něj žalobkyně stáhla základní údaje (jako např. výši zůstatku na účtu). Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pro prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídající dokumentu – standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 15 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 17. 06. 2017. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a hesla a žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr dne 18. 05. 2017. Žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě žalobkyně odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu a klientským číslem xg8ljs. Žalovaný se dle článku 7.1 rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, splatný dle článku 7.4 rámcové úvěrové smlouvy v den splatnosti úvěru, tedy dne 17. 06. 2017. Součástí poplatku za poskytnutí úvěru je dle článku 7.3 rámcové úvěrové smlouvy i úrok z úvěru ve výši 1 Kč se stejnou splatností. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno datum splatnosti, které žalovaný nedodržel. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými prostřednictvím společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], která zprostředkovává žalobkyni odesílání upomínek. Odesílání upomínek předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Žalovaný uhradil svůj dluh vůči žalobkyni 0 Kč. Žalobkyně proto požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení se zaplacením zbytku celého dluhu. Dle článku [číslo] rámcové smlouvy se dílčí úhrady ze strany žalovaného užily nejprve na zaplacení smluvní pokuty, poté případně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a až nakonec na částečnou úhradu jistiny dluhu. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 19 500 Kč, nejpozději splatných dne 17. 06. 2017. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k plnění dne 22. 08. 2018. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor. Podáním ze dne 19. 05. 2019 žalovaný sdělil, že si není vědom, že by v žalobě popsaným způsobem spotřebitelský úvěr sjednal, číslo účtu, které je uvedeno v žalobě, neodpovídá číslu účtu, kterým v době údajného uzavření smlouvy disponoval, odkazy na odeslané upomínky jsou irelevantní, nebyly mu doručeny, telefonických kontaktů si žalovaný není vědom. 3. K nařízenému jednání dne 17. 03. 2023 se právní zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Dne 18. 05. 2017 byla mezi žalobkyní – společností [právnická osoba], [IČO] (dále též věřitel) a žalovaným jako klientem, uzavřena prostřednictvím sítě internet rámcová úvěrová smlouva a jednotlivá smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a to bankovním převodem na účet žalovaného. Žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr dne 18. 05. 2017. Úrok z úvěru činil 1 Kč. Žalovaný se žalobkyni zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit celkovou částku 19 500 Kč do 30 dnů, tj. do 17. 06. 2017 (rámcová úvěrová smlouva, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, jednotlivá smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Věřitel poskytl žalovanému dne 18. 05. 2017 úvěr 15 000 Kč a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], ID transakce [číslo], [variabilní symbol] (potvrzení o provedené platbě, potvrzení banky o vlastnictví účtu žalovaným). Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil, byl žalobkyní vyzván, a to výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 08. 2018, k jeho uhrazení (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 08. 2018, podací lístek). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil částku 0 Kč, což žalovaný nesporoval, soud tak má za prokázané, že žalovaný žalovanou částku žalobkyni dosud neuhradil. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, jak věřitel posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2009 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Žalobkyně k tomuto v žalobním návrhu uvedla, že žalovanému zaslala návrh konkrétní úvěrové smlouvy až po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, kdy je zřejmé, že vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, tedy z údajů uvedených žalovaným do žádosti. Na výzvu soudu, jak žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, sdělila, že žalobkyně ji ověřila nahlížením do insolvenčního rejstříku, registru exekucí. S ohledem na uvedené nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí a nutno uzavřít, že v daném případě žalobkyně nedostála své povinnost stanovené jí zákonem. Předmětná smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, je ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., § 580 odst. 1 o. z., pro zjevný rozpor se zákonem absolutně neplatná (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 7. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to dne 18. 5. 2017 bankovním převodem na účet žalovaného (potvrzení banky), a žalovaný tuto částku nevrátil. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V daném případě žalovanému byla požadovaná částka poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je proto povinen toto obohacení vydat. Soud tedy na základě shora uvedených skutečností vyhověl žalobě jen zčásti, když výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou této částky v prodlení, soud rovněž žalobkyni přiznal úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 4 500 Kč s příslušenstvím pak žalobu zamítl (výrok II.). 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu nákladů řízení podle