9 C 225/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 063,83 Kč spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 4. 6. 2014 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet], na jejímž základě bylo žalované umožněno čerpat kontokorent 5 000 Kč, prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná byla povinna platit úrok 18 % ročně, který byl splatný měsíčně, k poslednímu dni měsíce. Úvěr byla žalovaná povinna splácet průběžně. Žalovaná porušila podmínky úvěru tím, že překročila sjednanou výši kontokorentu a nepovolené přečerpání nevyrovnala ve lhůtě. Výzvou ze dne 12. 8. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Tuto žalovaná neuhradila, proto právní předchůdkyně ke dni 14. 8. 2020 úvěr zesplatnila a od smlouvy odstoupila. Dluh ke dni zesplatnění činil 15 063,83 Kč. Po zesplatnění dluhu žalovaná uhradila dne 14. 12. 2021 částku 5 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 5 p. v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o zřízení a vedení konta a ze smlouvy o běžném účtu ze dne 4. 6. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně zřídila a vedla pro žalovanou od 4. 6. 2014 běžný účet č. [bankovní účet]. 5. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru a souhlasu se zpracováním osobních údajů a použitím rodného číslu soud zjistil, že žalovaná dne 3. 7. 2015 požádala o poskytnutí úvěrového rámce 5 000 Kč. 6. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, právní předchůdkyně se dne 7. 7. 2015 zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr 5 000 Kč, k jejímu účtu [bankovní účet]. Roční úroková sazba byla ve výši 18 % ročně, byla splatná měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, byl splatný průběžně. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit úrok podle sjednaných podmínek. V důsledku vážného porušení podmínek smlouvy stanovených i v produktových podmínkách, zejm. překročení úvěrového limitu byla právní předchůdkyně úvěr zesplatnit, a od smlouvy odstoupit. 7. Z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2019 do 31. 11. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl mínus 10 864,45 Kč, konečný zůstatek mínus 11 076,29 Kč. 8. Z výpisu z účtu za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl mínus 11 076,29 Kč, konečný zůstatek mínus 11, 300,30 Kč. 9. Z výpisu z účtu za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl mínus 11 300,30 Kč, konečný zůstatek mínus 11 529,69 Kč. 10. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě nepovoleného debetního zůstatku 8 305,62 Kč a nákladů 800 Kč, nejpozději do 3. 8. 2020 s tím, že jinak bude celý dluh, tehdy ve výši 14 105,62 Kč, zesplatněn. 11. Z dopisu ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně tímto prohlásila kontokorentní úvěru za splatný ke dni 14. 8. 2020 neboť žalovaná překročila úvěrový rámec a ani ve lhůtě jej nevyrovnala. Oznámila, že s účinností od 2. 9. 2020 odstoupila od smlouvy s tím, že od 2. 9. 2020 byla pohledávka za žalovanou úročena úrokem ve výši 8,25 % ročně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celkového dluhu 15 063,83 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila své pohledávky za dlužníky na žalobkyni touto smlouvou ze dne 17. 12. 2021. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena ve výši 10 362,40 Kč. Z prohlášení o okamžiku postoupení soud zjistil, že smlouva byla účinná ode dne 17. 12. 2021. Z dopisů ze dne 28. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalované oznámila, že svoji pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. 13. Z dopisu ze dne 26. 1. 2023 a sledování zásilek soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 15 100,95 Kč s tím, aby byla uhrazena do 5. 2. 2023. 14. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl a učinil tento závěr o skutkovém stavu: 15. Právní předchůdkyně umožnila žalované k jejímu běžnému účtu čerpat kontokorent ve výši úvěrového rámce 5 000 Kč. Žalovaná tento úvěrový rámec překročila, rozdíl neuhradila ani na výzvu ze dne 19. 2. 2020, v němž byla upozorněna na možné zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně prohlásila úvěr za splatný k 14. 8. 2020, přičemž dluh činil 15 063,83 Kč. Žalovaná po zesplatnění uhradila na dluh 5 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 16. Po právní stránce soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a z § 2 písm. e) a contrario zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú“). 17. V posuzovaném případě soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru (§ 2395 o.z. ve spojení s § 2 písm. e) a contrario z.s.ú.), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 5 000 Kč. Žalovaná však porušila podmínky úvěru, proto byl úvěr prohlášen po upozornění za zcela splatný. Ke dni zesplatnění (14. 8. 2020) dluh činil 15 063,83 Kč. Žalovaná po zesplatnění uhradila toliko 5 000 Kč. Soud proto žalobě zcela vyhověl, a uložil žalované zaplatit částku 10 063,83 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalované rovněž povinnost k úhradě zákonných (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a smluvních úroků z prodlení (§ 1970 o.z. ve spojení s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o.z. 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 900 Kč, tj. 3 * 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá, § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 AT), a náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 * 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 800 Kč Celkem soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 2 252 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované tuto zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 19. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. <b>Odůvodnění:</b>