9 C 323/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], poskytla žalované dne 26. 8. 2020 úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 25. 9. 2020. Úvěr byl žalované poskytnut dne 26. 8. 2020, po prověření její úvěruschopnosti, na její bankovní účet. Stran prověření úvěruschopnosti žalobkyně nedisponovala žádnými listinnými důkazy. Žalovaná úvěr v ujednané době nesplatila. Dluh žalované je přestavován jistinou 16 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je občanem Ruské federace, soud se proto zabýval otázkou mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť ke dni podání žaloby žalovaná pobývala a nadále pobývá na území České republiky, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení, když Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená vyhláškou č. 95/1983 Sb., pravomoc soudu a rozhodné právo v dané věci neupravuje. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. 4. K nařízenému jednání dne 17. 2. 2023 od 13:30 hodin se účastníci nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila, souhlasila s rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, odročení jednání nenavrhla. Žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z jednání omluvila e-mailem doručeným dne 17. 2. 2023 ve 13 hodin 19 minut, tj. pouze 10 minut před jednáním. Uvedla, že se nemůže z osobních důvodů dostavit, požádala o odročení jednání. Žalovaná však tvrzené osobní důvody blíže nespecifikovala, důvod žádosti o odročení žádným způsobem nedoložila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o uživatelském účtu soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], se zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr. Žalované byl poskytnut úvěr 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 25. 9. 2020. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalované byla na účet dne 26. 8. 2020 odeslána platba 16 000 Kč. Ze sdělení [anonymizováno] soud zjistil, že dne 26. 8. 2020 byla na účet žalované připsána od společnosti [právnická osoba] částka 16 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne 10. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila své pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 3. 2022. 6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba], [IČO], vyplatila žalované dne 26. 8. 2020 na její účet částku 16 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit do 25. 9. 2020. Žalovaná tuto částku žalobkyni nevrátila ani na základě zaslané výzvy. 7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 26. 8. 2020 (dále jen„ z.s.ú.), a podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 26. 8. 2020 (dále jen„ o.z.“). 8. Soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 26. 8. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 z.s.ú.). [právnická osoba] byla před poskytnutím úvěru povinna prověřit schopnost žalované úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z.s.ú.). Žalobkyně v žalobě pouze tvrdila, že společnost [právnická osoba] schopnost žalované úvěr splácet prověřila, avšak k tomuto nebyly ze strany žalobkyně doloženy jí tvrzené skutečnosti. Soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 z.s.ú. ve spojení s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18). Nárok žalobkyně tak soud posuzoval jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. 9. Žalované byla společností [právnická osoba] dne 26. 8. 2020 poskytnuta částka 16 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.). Tuto částku byla žalovaná povinna vrátit do 25. 9. 2020, avšak neučinila tak, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila na úrok společnosti [právnická osoba] (§ 2991 odst. 1 o.z.). Žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by z této částky byť jen část vydala, když v řízení zůstala zcela pasivní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyní částku 16 000 Kč (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalované taktéž povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady peněžitého dluhu, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 2 252 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.