98 C 77/2023-87 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k Okresnímu soudu v Kladně dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 624 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Okresní soud v Kladně pravomocně dne [datum] rozhodl o své místní nepříslušnosti, kterou přenesl na zdejší soud. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 198164/2022-14 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který soud pořídil (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) u [stát. instituce], odb. dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný po žalovanou dobu vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla. 6. Žalobce nesl i důkazní břemeno prokázání doručení výzev k zaplacení se zákonným obsahem (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Soud v této souvislosti jen pro pořádek připomíná, že žalobci je stanovena jednoletá prekluzivní lhůta pro uplatnění práva na uhrazení příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, která v případě, že vlastník je zapsán jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, tak tato lhůta běží již ode dne porušení povinnosti (§ 1 odst. 2 zč. 168/1999 Sb.). V průběhu této jednoleté lhůty musí žalobce odeslat osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k úhradě s obsahovými náležitostmi (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Z upomínky žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si vyzvedl dne [datum], z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že tu si žalovaný do konce odběrné lhůty nevyzvedl. U upomínky ze dne [datum] žalovaný žádné doručení žalobce neprokázal, když upomínka dokonce ani neobsahuje žádný čárový kód, který žalobce běžně používá u odeslaných výzev. 7. [příjmení] výpočet příspěvku za souzenou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 92dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 47Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 4 324 Kč. 8. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 9. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum] – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až od [datum], a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení jasně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu delší, než sám žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku o více než měsíc delších úroků z prodlení (§ 153 o.s.ř.). 10. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).