17 C 171/2018-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit do dne [datum], však nezaplatil ničeho. Tato pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho a to ani na základě učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáháa zaplacení částky 1 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum] s tím, že prošel oddlužením a že celou záležitost považuje za šikanu ze strany žalobkyně. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr 1 500 Kč, jakož se i žalovaný zavázal úvěr vrátit do dne [datum]. Tato pohledávky byla žalobkyni postoupena smlouvu ze dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 5. Oproti žalovanému bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení, přičemž usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] shledán úpadek žalovaného (jeho výrok ad I.), k jehož řešení bylo povoleno oddlužení žalovaného (jeho výrok ad II.). Žalovaný pak úspěšně prošel celým procesem oddlužení, což bylo vzato na vědomí usnesením [název soudu] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] (jeho výrok ad I.), jakož i byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, jakož i od pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a konečně i od pohledávek, které do insolvenčního řízení nebyly přihlášeny, ač přihlášeny být měly (jeho výrok ad II.). 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z této smlouvy byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti řádně splnila, avšak žalovaný nikoliv, neboť úvěr řádně nevrátil. Tím se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pohledávka za žalovaným pak byla žalobkyni platně postoupena (§ 1879 a násl. OZ). 7. Až doposud se tak žalobou uplatněný nárok jeví být jako důvodný, současně však nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný v rámci insolvenčního řízení prodělal oddlužení (§ 389 a násl. zák.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, dále jen„ IZ“), které bylo insolvenčním soudem shledáno jako splněné (§ 413 odst. 1 IZ), když současně bylo rozhodnuto, že se žalovaný osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, jakož i od pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a konečně i od pohledávek, které do insolvenčního řízení nebyly přihlášeny, ač přihlášeny být měly (§ 414 IZ). 8. Na tomto základě se tak uzavírá, že byť v řízení uplatněné pohledávky platně vznikly, jakož i tyto byly postoupeny žalobkyni, nelze se zaplacení těchto v důsledku proběhlého oddlužení žalobce úspěšně domáhat v rámci občanského soudního řízení (tyto totiž nadále existují jen jako tzv. naturální obligace), pročež žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu (výrok ad I.). 9. Na náhradě nákladů řízení soud žalobkyni uložil (výrok ad II.) zaplatit žalovanému 300 Kč, neboť žalovaný měl ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za jeden úkon spočívající ve vyjádření ze dne [datum]) činí celkem 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). 10. K tomuto soud dodává, že žalobkyně byla soudem informována o výsledcích insolvenčního řízení žalovaného, jakož i jí byla poskytnuta lhůta k adekvátní reakci (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které bylo jejímu zástupci doručeno dne [datum]), na toto však žalobkyně zcela rezignovala, pročež nese následek spočívající v zamítnutí žaloby a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovaného. 11. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).