9 C 31/2024-35 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 959 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila, že s žalovaným dne 8. 11. 2022 uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, . Za odebranou elektřinu za období od 8. 11. 2022 do 2. 3. 2023 vystavila žalobkyně žalovanému dne 2. 3. 2023 fakturu č. , tel. číslo, na částku 12 959 Kč se splatností 20. 3. 2023. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslaných upomínek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, se soud nejprve zabýval otázkou mezinárodní pravomoci. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu výše citovaného nařízení. Žalovaný nejméně v době od 7. 11. 2022 (kdy uzavřel spotřebitelskou smlouvu), do 31. 12. 2023 pobýval na území České republiky (zpráva Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 28. 12. 2023 na č. l. 11 spisu). Žaloba byla podána dne 18. 12. 2023. Ke dni podání žaloby tak žalovaný měl podle soudu obvyklý pobyt na území České republiky. Proto je dána příslušnost zdejších soudu. Rozhodné právo soud určil v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když obvyklý pobyt žalovaného ke dni podání žaloby (18. 12. 2023) byl na území České republiky. Rozhodným právem je tak právo české.4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Žalovaný dne 7. 11. 2022 podal žalobkyni žádost o uzavření smlouvy k odběrnému místu na adrese , adresa, , byt č. , hodnota, , , Anonymizováno, . patro. Týž den byla účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , Anonymizováno, , jíž se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal tuto odebírat a hradit ujednanou cenu. Žalobkyně dne 2. 3. 2023 vystavila žalovanému fakturu č. , tel. číslo, na částku 12 959 Kč se splatností 20. 3. 2023 za odebranou elektřinu v odběrném místa za dobu od 8. 11. 2022 do 2. 3. 2023. E-mailem ze dne 16. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 11. 2023. E-mail obsahoval mj. fotokopii faktury a údaje specifikující pohledávku žalobkyně. Dopisem ze dne 16. 10. 2023, obsahující totožné sdělení jako e-mail ze dne 16. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 11. 2023. Podle podacího archu byl dopis podán na poště dne 18. 10. 2023. Z doručenky vyplynulo, že žalovaný si dopis v úložní lhůtě nevyzvedl.6. Po takto provedeném řízení soud má za to, že žaloba byla podána po právu. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu:7. Žalobkyně se zavázala žalovanému dodávat elektrickou energii do odběrného místa a žalovaný byl povinen tuto odebrat a hradit ujednanou cenu. Za dobu od 8. 11. 2022 do 2. 3. 2023 vznikl žalovanému nedoplatek 12 959 Kč, který neuhradil ani na základě výzev.8. Po právní stránce soud vycházel z § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, ve znění k 7. 11. 2022 (dále jen „EZ“) a z § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).9. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do shora citovaného odběrného místa (§ 50 odst. 2 EZ; § 2079 o. z.), a spotřeba elektřiny za období od 8. 11. 2022 do 2. 3. 2023 byla žalovanému řádně vyúčtována shora citovanou fakturou znějící celkem na částku 12 959 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by na úhradu dlužné částky něčeho zaplatil. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán.10. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 959 Kč jakožto kupní ceny spotřebované elektřiny (§ 2118 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), ode dne následujícího po dni splatnosti faktury.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů řízení podle § 2 odstavec 1 vyhlášky, neboť žalobkyně podala žalobu ve standardizovaném znění, jež žalobkyně podává v obdobných věcech opakovaně, její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních faktur a dlužných částek. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč. Dle § 149 odst. 3 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně.12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.