9 C 48/2024-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 370,94 Kč s příslušenstvím tak, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 11. 5. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] jímž se zavázala žalovanému poskytovat své služby; dodatkem [číslo] zřídila žalovanému běžný účet [číslo]. Dodatkem [číslo] ze dne 15. 10. 2021 se zavázala žalovanému poskytnout kontokorent do výše 40 000 Kč, po prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný porušil podmínky poskytnutí kontokorentu, žalobkyně jej proto dnem 4. 9. 2023 zesplatnila; o tomto informovala žalovaného dopisem ze dne 5. 9. 2023. Dluh žalovaného ke dni 4. 9. 2023 činil 39 370,94 Kč na jistině, 1 943,29 Kč na úrocích. Žalobkyně požadovala smluvní úrok od 4. 9. 2023 do 1. 10. 2023 ve výši 18,9 % ročně, od 2. 10. 2023 ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny; také požadovala úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o závazek ze smlouvy, jež měl být splněn na území České republiky, a současně se nejedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu [číslo] násl. citovaného nařízení. Rozhodné právo soud určil v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. 4. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 11. 5. 2019 ve znění obchodních podmínek účinných od 18. 2. 2019 a od 28. 11. 2022 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému své služby. Dodatkem číslo jedna k rámcové smlouvě [číslo] zřídila žalovanému běžný účet. Dodatkem [číslo] ze dne 15. 10. 2021 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent do výše 30 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 18,9 % ročně. Žalovaný byl povinen se do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu, nebo jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostal do záporných, mít na účtu kladný zůstatek. Současně měl mít na účtu vždy dostatek prostředků k úhradě úroků z úvěru. Tyto skutečnosti vyplývaly taktéž z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí dodatku byly podmínky pro používání kontokorentu účinné od 19. 5. 2019 a od 28. 11. 2022, podle kterých v případě porušení podmínek kontokorentu byla žalobkyně oprávněna požadovat předčasné splacení kontokorentu a prohlásit jej za okamžitě splatný. Za porušení bylo považováno mj. prodlení s úhradou jakéhokoli závazku vůči žalobkyni. Z výpisu z běžného účtu a přehledu plateb kontokorentu vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 1. 7. 2023, přičemž další splátky neuhradil. Ke dni 4. 9. 2023 činil dluh žalovaného na jistině 39 370,94 Kč a 1 943,29 Kč na úrocích. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 5. 9. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila, že kontokorent zesplatnila ke dni 4. 9. 2023, neboť žalovaný dosud neuhradil své závazky. Celkem dluh žalovaného činil 41 314,23 Kč, k jehož úhradě byl žalovaný vyzván. Podle podacího lístku byl dopis podán na poště 5. 9. 2023. 6. Na základě takto provedeného dokazování soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně žalovanému dne 15. 10. 2021 umožnila čerpat kontokorent do výše 40 000 Kč, přičemž úroková sazba byla ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úroků z kontokorentu, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr dne 4. 9. 2023 zesplatnila. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného 39 370,94 Kč na jistině, 1 943,29 Kč na úrocích. 7. Po právní stránce soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 21. 5. 2021 (dále jen„ o.z.“), a z § 2 odst. 1, § 122 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat kontokorentní spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), s úrokem 18,9 % ročně (§ 2395 o.z.). Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu s ujednanými podmínkami, avšak tuto svou povinnost porušil. Žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou dne 4. 9. 2023 zesplatnila, přičemž k tomuto dni byl dluh žalovaného 39 370,94 Kč na jistině, 1 943,29 Kč na úrocích. 9. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 39 370,94 Kč, jako nesplacené jistiny úvěru (§ 2395 o.z.) a částku 1 943,29 Kč jakožto neuhrazených úroků z úvěru (§ 2395 o.z.). Žalovanému soud uložil také povinnost k úhradě smluvních úroků v souladu s § 122 odst. 4 z.s.ú. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalovanému rovněž povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 576 Kč. V souladu s § 149 odst. 3 o.s.ř. soud uložil žalovanému tuto částku žalobkyni uhradit, když žalobkyně úhradu jiných nákladů nepožadovala. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.