19 C 233/2025-39 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva o úvěru , IBAN, a v návaznosti na ni byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru , IBAN, a žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, s denní úrokovou sazbou ve výši 1 % a jistina včetně úroku měla být žalovanou splacena dne , datum, splátkou v celkové výši , částka, . Pro případ prodlení si strany ujednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně ze zapůjčené částky. Žalovaná na svůj dluh přes upomínky ničeho neuhradila. Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění právní zástupkyní žalobkyně. Dluh žalované ke dni podání žaloby se skládal z jistiny ve výši , částka, , úroku , částka, , smluvní pokuty, kterou strany ve smlouvě dohodly pro případ prodlení se splácením jistiny úvěru, ve výši 0,1 % denně za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky , částka, do zaplacení.2. Ve věci byl k návrhu žalobkyně vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala v zákonné lhůtě odpor. V podání ze dne , datum, žalovaná uznala svůj závazek ve výši , částka, jako nesplacenou část jistiny. Ohledně zbytku jistiny, úroku a smluvní pokuty žalovaná dluh neuznala. Učinila nesporným, že dne , datum, strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalované byl poskytnut krátkodobý úvěr ve výši , částka, se splatností 30 dnů. Žalovaná výslednou RPSN považovala za extrémně nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně žalované celkem poskytla několik úvěrů v rozsahu , částka, a žalovaná celkem uhradila , částka, . Rozdíl činí žalovanou uznaná částka , částka, . Přestože mezi stranami probíhala komunikace ohledně mimosoudního řešení sporu, žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu a podala žalobu. Žalovaná kromě jiného namítala, že žalobkyně neposoudila řádně její schopnost úvěr splácet, kromě nepřiměřené výše RPSN namítala také neplatnost smluvní pokuty a upozorňovala na nerovné postavení mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem. Žalovaná rovněž podala návrh k finančnímu arbitrovi ohledně smírného řešení věci.3. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.4. Soud dokazováním provedeným z předložených listin a ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že strany dne , datum, uzavřely smlouvy o úvěru č. , IBAN, a žalované byl ze strany žalobkyně poskytnut úvěr s jistinou ve výši , částka, jako bezhotovostní bezúčelový úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, splatit do dne , datum, . Mezi stranami byla sjednána denní úroková sazba ve výši 1 % ročně, RPSN činila 2 334 % ročně. Strany si rovněž sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně (rámcová smlouva o úvěru, smlouvu o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě). Žalobkyně žalovanou SMS zprávami upozornila dne , datum, , , datum, a , datum, na neuhrazený dluh z uzavřené smlouvy o úvěru. Zároveň jí vyzývala k okamžité platbě ve výši , částka, . Zároveň žalované nabídla možnost odložení splatnosti úvěru. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, (SMS výzvy, mailová korespondence, předžalobní výzva, podací arch).5. Vzhledem k tomu, že žalovaná část uplatněné pohledávky ve výši , částka, uznala jako svůj dluh co do důvodu i výše, postupoval soud v této části podle § 153a odst. 1 o.s.ř. a rozhodl pro uznání.6. S ohledem na níže uvedené se soud nezabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet, neboť shledal neplatnost uzavřené smlouvy z níže uvedených důvodů.7. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úroků nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.13. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.14. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období 5/2025 se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly kolem 7 % ročně. Ujednání o úroku ve výši 365 % ročně tak je dle ustálené soudní praxe absolutně neplatné dle § 588 o. z.15. Soud tedy žalobu ohledně uplatněného kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a ohledně smluvní pokuty žalobu zamítl, neboť tyto nároky vycházely z absolutně neplatné smlouvy.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši , částka, a tuto skutečnost žalovaná nezpochybnila. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila a tato částka tak představuje jeho bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to i s úrokem z prodlení, který byl žalobkyni přiznán až ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky v celkové výši , částka, obratem, tedy od , datum, . Ohledně úroku z prodlení za den , datum, byla žaloba zamítnuta, neboť prodlení nastalo až následujícího dne.18. Žalovaná sice ve své obraně proti žalobou uplatněné pohledávce tvrdila, že na základě již dříve žalobkyní poskytnutých úvěrů jí vznikl přeplatek, a proto má žalobkyně vůči ní nárok toliko na zaplacení uznané částky , částka, , v tomto směru však nevznesla žádný návrh, proč by měla být žalovaná částka takto krácena. Sama ani netvrdila, že by konkrétně na pohledávku ze smlouvy, která je předmětem tohoto řízení cokoli uhradila. Soud se proto dále její námitkou nezabýval.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každá ze stran měla ve věci úspěch částečný, přičemž žalobkyně byla úspěšná ze 70 % (byla jí přiznána jistina ve výši , částka, s úrokem z prodlení) a žalovaná byla úspěšná z 30 % (žaloba byla zamítnuta ohledně kapitalizovaného úroku , částka, a smluvní pokuty , částka, ). Od úspěchu žalobkyně se odečítá její neúspěch, žalobkyni tak náleží pouze část nákladů řízení, a to ve výši 40 %. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou právní zástupkyně žalobkyně, která ohledně tří úkonů právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby) byla přiznána v souladu s ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, neboť řízeno bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž ž