Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhá vyloučení ve výroku rozsudku specifikovaných movitých věcí (dále jen „movité věci“) z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , proti povinnému , jméno FO, (dále jen „povinný“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že přestože jsou tyto movité věci v jejím výlučném vlastnictví, tj. nikoli ve vlastnictví povinného, dne 4. 10. 2025 byly soudním exekutorem pojaty do soupisu movitých věcí povinného. Tento soupis movitých věcí povinného proběhl v bytě žalobkyně na adrese , adresa, , přičemž povinný v bytě žalobkyně nebydlí, nikdy zde nebydlel a v době soupisu se zde nacházel pouze na krátké návštěvě. Návrh žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu soudní exekutor usnesením ze dne 15. 10. 2025 zamítl.2. Žalovaná v podání doručeném zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 uvedla, že uznává vyloučení některých položek, a to položky č. 5 ovladač, položky č. 6 monitor AOC, položky č. 7 cestovní taška Meatfly, položky č. 12 šicí stroj a položky č. 15 sedací souprava (fialová). Ve zbytku položek žalobou uplatněný nárok neuznala, a to, jak dále doplnila v podání doručeném zdejšímu soudu 3. 2. 2026, z toho důvodu, že žalobkyně své vlastnické právo prokazovala pouze fotografiemi movitých věcí a čestným prohlášením, což však k prokázání vlastnického práva dle žalované nepostačuje.3. Žalobkyně v podání doručeném zdejšímu soudu dne 9. 3. 2026 žalobu rozšířila o položku č. 19, tj. tyčový vysavač ETA a položku č. 20, tj. obraz „Dívka s křídly“. Soud usnesením ze dne 27. 3. 2026, č. j.: 15 C 333/2025-61, změnu žaloby připustil.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 7. 2026. Žalobkyně se k jednání dostavila. Žalovaná byla řádně a včas předvolána, avšak podáním doručeném zdejšímu soudu dne 20. 7. 2026 se z jednání omluvila, nepožádala o jeho odročení a vyjádřila souhlas s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.5. V rámci jednání soud žalobkyni vyslechl. Žalobkyně v rámci výslechu uvedla, že se s povinným seznámila v červenci roku 2025 na dovolené. S povinným se poté občas potkávali, avšak nebydleli spolu a netvořili pár. V rámci jedné z návštěv do bytu žalobkyně dorazili exekutoři, kteří i přes nesouhlas žalobkyně provedli soupis movitých věcí. Žalobkyně následně s povinným veškerý kontakt ukončila. Dále se žalobkyně v rámci výslechu vyjádřila k těm movitým věcem, k nimž žalovaná nárok žalobkyně neuznala, a soudu blíže objasnila způsob nabytí těchto věcí.6. Na základě předložených listinných důkazů a výslechu žalobkyně soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:7. Na základě exekučního příkazu byl na adrese , adresa, proveden soupis movitých věcí, do kterého byly zařazeny movité věci uvedené ve výroku tohoto rozsudku (příloha protokolu o soupisu věcí z 4. 10. 2025). Návrh žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu soudní exekutor usnesením ze dne 15. 10. 2025 zamítl (usnesení soudního exekutora , jméno FO, ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, ). Vlastnické právo k movitým věcem však k datu provedení soupisu movitých věcí svědčilo žalobkyni (čestné prohlášení žalobkyně ze dne , datum, ; čestné prohlášení , jméno FO, ze dne 29. 7. 2026 s úředně ověřeným podpisem; faktura č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2025 prokazující koupi tyčového vysavače ETA žalobkyní; daňový doklad ze dne 17. 6. 2025 prokazující koupi tašky Meatfly; záruční list k šicímu stroji s vyznačením data nákupu ze dne 8. 12. 2000; fotografie interiéru bytu žalobkyně pořízené před provedením soupisu movitých věcí; výslech žalobkyně).8. Soud na základě závěru o skutkovém stavu věc právně posoudil takto:9. Podle § 267 o. s. ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.10. Cit. ustanovení představuje ochranu práv třetích osob při výkonu rozhodnutí: platí totiž, že výkonem rozhodnutí je možno postihnout pouze ty věci, které náležejí povinnému (ŠTEVČEK, M. Komentář k § 267. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. ASPI: Wolters Kluwer). Je-li porušeno právo třetí osoby tím, že neprávem dojde k postižení jejího majetku, může se bránit tzv. excindační žalobou dle § 267 o. s. ř. Aktivní legitimace náleží tomu, kdo tvrdí, že jeho právo bylo výkonem rozhodnutí porušeno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1977/2009; 20 Cdo 339/2012; 30 Cdo 3104/2013).11. Soud má za to, že žaloba byla žalobkyní podána po právu. Žalobkyně listinnými důkazy a svým výslechem prokázala, že věci uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí byly k datu sepisu movitých věcí v jejím vlastnictví. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobkyně své vlastnické právo neprokázala. Závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně soud neučinil pouze na podkladě fotografií a čestných prohlášení, ale v souhrnu s předloženými kupními doklady a výpovědí žalobkyně. Fotografie pořízené před soupisem dokládají, že se movité věci nacházely v bytě žalobkyně již před provedením soupisu. Výpověď žalobkyně byla konkrétní a ve shodě s předloženými listinami. Žalobkyně v rámci výpovědi přesvědčivě objasnila způsob nabytí jednotlivých věcí, k nimž nebyly předloženy kupní doklady. Skutečnost, že žalobkyně nepředložila doklad o nabytí ke každé jednotlivé věci, sama o sobě nevylučuje závěr o jejím vlastnickém právu. Žalovaná přitom nenavrhla žádný důkaz, který by skutková tvrzení žalobkyně zpochybnil. Soud tak uzavřel, že výkonem rozhodnutí byl postižen i ten majetek, který se neměl stát zdrojem pro uspokojení oprávněného. Žalobě proto soud vyhověl a žalobkyní navržené movité věci z exekuce vyloučil (výrok ad I).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 250 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“), a to ve výši 450 Kč za podání návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky; 450 Kč za repliku, tj. vyjádření k vyjádření žalované dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky; 450 Kč za návrh na připuštění změny žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky; 450 Kč za přípravu účasti na jednání dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a 450 Kč za účast na jednání před soudem dle § 1odst. 3 písm. c) vyhlášky. Pro úplnost soud dodává, že výši paušální náhrady za jeden úkon vyčíslil dle § 2 odst. 3 vyhlášky tak, jak cit. ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn.: 28 Cdo 2638/2025 (výrok ad II).