17 C 272/2025-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 26. 8. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 10. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 388 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou došlo dne 27. 1. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 27 888 Kč, která představuje součet poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši 761 Kč, úhradu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 077 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 3. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na splátkách uhradila celkem 4 000 Kč, dostala se však do prodlení se splátkou splatnou 28. 3. 2023, na zaslané upomínky, včetně předžalobní, nereagovala. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalobou nárokovaná částka představuje jistinu úvěru ve výši 12 941,62 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 284 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, úhradu z umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, souhrnem tedy nárokovaná částka činí celkem 31 888 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K jednání soudu nařízeného na den 13. 2. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila, předvolání k jednání bylo žalované řádně doručeno. Soud proto jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Z výpisu z OR na žalobkyni soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Z Exportu ze systému České národní banky ARAD ze dne 12. 2. 2026 byla soudem zjištěna průměrná úroková sazba v lednu 2023, kdy úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 9,72 % ročně a RPSN 4,96 %.7. Ze žádosti o úvěr bylo soudem zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádala o úvěr ve výši 25 000 Kč na 14 měsíců, v žádosti uvedla, že její celkové měsíční příjmy činí 10 000 Kč z rodičovského příspěvku a měsíční výdaje celkem 9 660 Kč. Příjmy partnera žalované ze zaměstnání činily 28 050 Kč měsíčně, použitelný příjem partnera žalované činil 23 850 Kč.8. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 27. 1. 2023. Žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště žalované. Úvěr byl sjednán na dobu 14 měsíců. RPSN činila 272,44 %, celková částka spotřebitelského úvěru ve výši 27 888 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč + úrok v celkové výši 12 888 Kč) byla tedy splatná ke dni 27. 3. 2024. Výše splátky byla ujednána na 1 992 Kč měsíčně se splatností každý kalendářní měsíc.9. Z potvrzení o platbách žalované soud zjistil, že žalovaná na splátkách uhradila celkem 4 000 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč dne 28. 1. 2023 a 28. 2. 2023.10. Z printcscrenu z internetového bankovnictví žalované bylo zjištěno, že žalované plynul pravidelný příjem od ČR – Úřadu práce ČR ve výši 10 000 Kč měsíčně.11. Z pracovní smlouvy , jméno FO, a výplatních pásek soud zjistil, že partner žalované od 1. 2. 2020 pracuje jako stavbyvedoucí se mzdou 32 000 Kč. V říjnu a listopadu 2022 bylo partnerovi žalované vyplaceno celkem 52 000 Kč jako odměna za práci (2 x 26 000 Kč), v prosinci 2022 pak 32 750 Kč.12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 10. 3. 2025 postoupena na žalobkyni – o tomto postoupení byla žalovaná řádně informována.13. Z Předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že dne 17. 7. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky 36 779,59 Kč nejpozději do 1. 8. 2025 (Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 a podací lístek z téhož data).14. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované na její žádost a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jí je zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky v celkové částce 12 888 Kč, RPSN činilo 791,61 %. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami, celkem uhradila 4 000 Kč. V období, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou, tj. leden 2023, činila průměrná úroková sazba u úvěru obdobného typu 9,72 % ročně a RPSN 4,96 %.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na jejichž základě žalobkyně poskytla na žádost žalované a v její prospěch peněžní prostředky a v níž se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly v případě smlouvy č. , hodnota, sjednány v celkové výši 12 888 Kč (přičemž poskytnutá jistina činila 15 000 Kč a RPSN ve výši 272,44 %. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. leden 2023 byl běžný úrok u bankovních institucí pro spotřebitelské úvěry 9,72 % ročně a RPSN ve výši 4,96 %. Sjednané RPSN tak tuto hodnotu několikanásobně převyšuje. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) a proto je dle § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou.17. Vzhledem k výše uvedenému závěru tak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o. z.), tj. 15 000 Kč, zároveň však ze žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem splátky ve výši 4 000 Kč. Z tohoto důvodu je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, oč se na její úkor obohatila, tedy částku 11 000 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a uhrazenými finančními prostředky). Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tedy ode dne 2. 8. 2025, tj. den následující uvedený po dni splatnosti v předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025 (výrok II.).18. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, neboť každý z nich měl ve věci úspěch pouze částečný (výrok III.).