34 C 22/2026-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, nastoupil na přepravu v jejích linkách, čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Žalovaný však v uvedených případech cestoval bez platného jízdního dokladu a neuhradil jízdné , částka, ani přirážku k jízdnému , částka, . Zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádá ode dne následujícího po dni uskutečnění daného přestupku do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k výzvě žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, („o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v žalobě. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. Žalovaný opakovaně cestoval linkami veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a na výzvu osoby pověřené přepravcem se neprokázal jízdním dokladem s tím, že převzal stejnopis zápisu o provedené přepravní kontrole a podepsal jej. Konkrétně šlo dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce , právnická osoba, ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce , adresa, labuť ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Florenc ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Náměstí Republiky ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Florenc ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Florenc ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Náměstí Republiky ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce , adresa, labuť ze dne , datum, ), a dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Královský letohrádek ze dne , datum, ).7. Z tarifu Pražské integrované dopravy soud dále zjistil, že jízdné pro žalovaného by činilo , částka, , přičemž se jedná zároveň o nejnižší možný tarif pro dospělou osobu do 70 let věku (zjištěno z přílohy Tarifu , Anonymizováno, – ceník jízdného). Cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a dále přirážku , částka, (zjištěno ze smluvních přepravních podmínek , Anonymizováno, platných od , datum, ).8. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, (zjištěno z předžalobní upomínky včetně podacího lístku – DopisOnline).9. Na základě skutkových zjištění učiněných ze shora uvedených listin soud věc po právní stránce posoudil dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o přepravě osob, jíž se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaného) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, uzavřela smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit jízdné. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem a v souladu s platným zněním zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné (9 x , částka, ) a přirážku k jízdnému (9 x , částka, ). V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající ze shora citovaných smluv splnil řádně a včas či že by na úhradu dlužné částky plnil alespoň zčásti.11. Žalovaný je tudíž v prodlení s úhradou dlužných částek počínaje vždy dnem následujícím po každé z provedených přepravních kontrol. Právě od tohoto dne soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.14. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.15. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.