67 C 52/2026-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení souhrnné částky 66 949 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že uzavřela dne 20. 11. 2001 s matkou žalovaného , jméno FO, Smlouvu o nájmu bytu č.j. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), a to na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy byl matce žalovaného přenechán do užívání byt č. , hodnota, ve 2. NP domu č.p. 754, k. ú. , adresa, . Matka žalovaného dne 28. 11. 2023 zemřela a ve smyslu § 2279 a násl. občanského zákoníku došlo k přechodu nájmu na žalovaného, kdy nájem měl skončit dne 28. 11. 2025. Žalovaný nehradil řádně nájemné a zálohy, kdy za období od února 2025 do května 2025 nehradil měsíční nájemné ve výši 5 869 Kč a zálohy ve výši 2 968 Kč; za měsíc červen požaduje žalobkyně poměrnou část nájemného (1 955 Kč) a záloh (988 Kč) za období od 1. 6. 2025 do 10. 6. 2025. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení vzniklého nedoplatku na základě vyúčtování za rok 2024 ve výši 28 658 Kč, splatného dne 31. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (návrhu na vydání EPR) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně uzavřela dne 20. 11. 2001 Smlouvu s , jméno FO, , RČ , RČ, , bytem , adresa, (dále jen „matka žalovaného“), a to na dobu neurčitou (čl. IV. Smlouvy). Smlouvou byl matce žalovaného přenechán do užívání byt č. , hodnota, , situovaný v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , , adresa, . Podle čl. V. odst. 2 Smlouvy se nájemce zavázal platit pronajímateli nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, přičemž podle odst. 2 výše a způsob výpočtu měsíčního nájemného, výše a specifikace plnění poskytovaných s užíváním bytu a výpočet měsíčních záloh za toto plnění byly uvedeny v evidenčním listě. Podle čl. V. odst. 3 bylo nájemné i záloha splatné ve lhůtě vždy do posledního kalendářního dne měsíce, za který se nájemné/záloha platí (Nájemní smlouva č.j. 01/OSM/0290 ze dne 20. 11. 2001). Žalovanému jakožto právnímu nástupci jeho zemřelé matky byl vyúčtován za rok 2024 nedoplatek ve výši 28 658 Kč, když na zálohách za rok 2024 uhradil celkem 6 970 Kč a náklady na nájemce činily 35 628 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení uvedeného nedoplatku ke dni splatnosti, tedy nejpozději do 31. 8. 2025 (Vyúčtování 2024). Dopisem ze dne 14. 10. 2025 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužného nájemného za měsíce únor 2025 až červen 2025 ve výši 25 431 Kč (4 × 5 869 Kč + 1 955 Kč), dlužných záloh za stejné období ve výši 12 860 Kč (4 × 2 968 Kč + 988 Kč) a nedoplatku z vyúčtování 2024 ve výši 28 658 Kč, tedy k zaplacení dlužné částky v celkové výši 66 949 Kč (25 431 Kč + 12 860 Kč + 28 658 Kč) (Výzva k plnění před podáním žaloby k soudu ze dne 14. 10. 2025, podací arch).6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 66 949 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Žalovaný jako nájemce předmětného bytu měl povinnost hradit sjednané nájemné spolu se zálohami na služby, které pronajímatel zajišťuje (§ 2201, § 2251 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovaný po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní, netvrdil, že by požadované nájemné, zálohy na služby či vzniklý nedoplatek z vyúčtování za rok 2024 byť částečně uhradil, případně že by proti vyúčtování podal včas reklamaci. Soud mu proto uložil povinnost dlužné nájemné, zálohy na služby a nedoplatek za skutečně spotřebované služby žalobkyni zaplatit, a to spolu úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), jejichž výše se opírá o § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná Žalobkyně je městskou částí hlavního města Prahy, u níž lze podle judikatury Ústavního soudu presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Pokud není v řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 641/23). Soud zároveň nepovažuje předmět řízení ve smyslu judikatury Ústavního soudu za problematiku velmi specializovanou, obtížnou ani dosud neřešenou (srov. nález ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. III. ÚS 3061/17). V rámci náhrady nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 678 Kč a náhradu náležející nezastoupenému účastníkovi za dva úkony po 450 Kč (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění - § 1 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, náleží i nezastoupenému účastníkovi paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, a nikoliv 300 Kč, jak dosud stanoví výše citovaná vyhláška. Celková výše nákladů řízení tak činí 3 578 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.