Obvodní soud pro Prahu 9 80 C 127/2026-23 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 3. 2026 domáhala zaplacení částky ve výši 95 486 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2022. Žalovaný se v průběhu smluvního vztahu ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl celý úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn; celkově žalovaný na úvěr zaplatil 75 939 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení nové jistiny úvěru částku ve výši 63 445,33 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 29 002 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a příslušenství (smluvní a zákonné úroky). Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání před soudem dne 1. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).3. Soud z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 12. 2022 a z oznámení o schválení úvěru zjistil, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 467 Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 73,95 %, roční procentuální sazba nákladů činila 104,96 % (citovaná smlouva, oznámení o schválení úvěru). Vzhledem k výši sjednaného úroku se soud nejdříve zabýval platností úvěrové smlouvy, resp. jejího souladu s dobrými mravy.4. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši 73,95 % ročně a RPSN zohledňující veškeré náklady na poskytnutý úvěr činila dokonce 104,96 % ročně. Ze statistických údajů ČNB (ARAD) bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2022, činil úrok u bankami poskytovaných spotřebitelských úvěrů vyjma kontokorentních úvěrů a kreditních karet průměrně 9,66 % ročně. Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 73,95 % ročně tedy dosahuje osminásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, nebo rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61). S ohledem na neplatnost smlouvy soud omezil další dokazování pouze pro účely zjištění výše případného bezdůvodného obohacení.5. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně dne 9. 12. 2022 poukázala pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy ze svého bankovního účtu na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě platbu ve výši 60 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru).6. Mimo výše uvedené důkazy soud na nařízeném jednání provedl ještě důkazy: dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr, splátkový kalendář, předžalobní výzva a podací arch, avšak z nich žádné skutečnosti důležité pro toto řízení nezjistil. Další důkazy navržené žalobkyní soud pro nadbytečnost neprovedl.7. V žalobě žalobkyně sdělila, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 75 939 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil podle tvrzení žalobkyně více, než kolik činila poskytnutá jistina, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalovaný celý dluh již uhradil. V této souvislosti je na stranách, aby mezi sebou vypořádaly částku ve výši 15 939 Kč, kterou žalovaný žalobkyni přeplatil.8. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byl úspěšnější žalovaný, avšak ten zůstal po celou dobu řízení pasivní, a tudíž mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.