Obvodní soud pro Prahu 9 80 C 2/2026-70 – Smlouva pracovní

Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 144 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě konkludentně sjednané smlouvy o zápůjčce peněz mezi žalobcem a žalovanou přenechal žalobce jakožto zapůjčitel žalované jakožto vydlužiteli bezúročně finanční částku 890 000 Kč, když tuto dne 29. 2. 2024 odeslal na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Zápůjčka byla za účelem nákupu osobního vozidla , jméno FO, , který byl následně žalovanou zakoupen za částku 890 000 Kč a poté byl žalovanou, resp. žalobcem, jakožto jejím jednatelem, využíván v rámci podnikatelské činnosti žalované. Vzhledem k tomu, že žalobcova funkce jednatele zanikla 7. 1. 2025, a k tomu, že v dubnu 2025 došlo k prodeji vozidla žalovanou za částku 658 500 Kč, bylo mezi žalobcem a žalovanou dohodnuto, že žalobci bude bez zbytečného odkladu vrácena, přičemž bylo rovněž dohodnuto, že žalobcem poskytnutá zápůjčka, resp. částka k vrácení, bude ponížena o částku odpovídající rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou vozidla, tj. o částku 231 500 Kč. Žalobci tedy měla být vrácena částka 658 500 Kč. Žalobci však byla zápůjčka uhrazena pouze částečně, a to částkou 150 000 Kč dne 25. 4. 2024 a částkou 364 214 Kč dne 30. 4. 2025. Žalobce má tak vůči žalované pohledávku 144 286 Kč, s jejíž úhradou je žalovaná nejméně od 30. 4. 2025 v prodlení. K úhradě dlužné částky nedošlo ani přes opakované urgence ze strany žalobce. Dne 10. 7. 2025 zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že činí sporným tvrzení žalobce, že mezi žalobcem a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobci bude bez zbytečného odkladu vrácena zápůjčka 890 000 Kč ponížená o částku odpovídající rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou vozidla, tj. o částku 231 500 Kč. Žalovaná potvrdila, že dne 29. 2. 2024 obdržela na svůj účet od žalobce částku 890 000 Kč, kdy tato byla poskytnuta na základě dohody všech tehdejších společníků žalované, , jméno FO, , , jméno FO, a žalobce, jednalo se o částku na nákup vozidla pro žalobce, tehdejšího jednatele a společníka žalované, když tento si přál zakoupit a užívat vozidlo prostřednictvím společnosti k úspoře DPH. Splatnost ani způsob vrácení částky nebyl mezi tehdejšími společníky ani mezi žalobcem a žalovanou nijak sjednán, bylo však dohodnuto, že žalobce si poté, co finanční úřad vrátí nadměrný odpočet, tento vyplatí, což také učinil. Vlastní vypořádání poskytnuté částky bylo žalovanou provedeno na základě principů, které tehdejší společníci a jednatelé včetně žalobce dohodli při vzniku společnosti, kdy mezi tyto principy patřila i dohoda o rozdělování případného zisku, který se měl dělit mezi žalobce a , jméno FO, a , jméno FO, v poměru 50/50. Tak došlo k vypořádání poskytnuté částky jinak než tvrdí žalobce. Žalobce jako tehdejší jednatel a společník žalované vozidlo dne 29. 2. 2024 zakoupil za částku 890 000 Kč včetně DPH (735 537,19 Kč bez DPH). S ohledem na nákup tohoto vozidla žalovaná dne 24. 4. 2024 v rámci nadměrného odpočtu obdržela od finančního úřadu vratku 154 066 Kč a dne 25. 4. 2024 si žalobce jako jednatel žalované vyplatil částku v zaokrouhlené výši 150 000 Kč, neboť dle svého tvrzení musel tyto prostředky vrátit svým příbuzným, od kterých si částku zapůjčil. S nákupem vozidla i vrácením této platby žalobce a žalovaná, resp. všichni tehdejší jednatelé a společníci žalované souhlasili. Žalobce následně používal předmětné vozidlo bezplatně k firemním účelům, ale i soukromým, a to až do doby, kdy přestal být jednatelem, tj. do 9. 12. 2025 (správně 2024 – pozn. soudu). I s tímto byl žalobce a žalovaná srozuměni. Mezi zúčastněnými bylo dále dohodnuto, že předmětné vozidlo bude žalobce i po ukončení své účasti ve společnosti užívat, ale že se jej pokusí prodat a prodejní cena mu bude zúčtována. Vozidlo bylo následně za souhlasu žalobce a žalované (tehdy již reprezentované zbylými společníky a jednateli p. , jméno FO, a , jméno FO, ) prodáno za částku 660 000 Kč včetně DPH (545 454,55 bez DPH). Žalobce i žalovaná při prodeji akceptovali snížení hodnoty vozidla v průběhu užívání (amortizaci vozidla) a souhlasili s touto prodejní cenou. Prodej vozidla si žalobce zajišťoval sám na základě plné moci od žalované v době, kdy již ve společnosti vůbec nepůsobil. Žalobce počítá svůj nárok mimo jiné z cen včetně DPH, žalovaná však je od počátku plátce DPH, a proto jakákoliv dohoda mezi účastníky, která by nezohledňovala DPH, by postrádala smysl. Při koupi vozidla bylo DPH vypořádáno (viz vratka 150 000 Kč), při prodeji vozidla se tak muselo učinit také. Částka k vypořádání musí být tedy uvedena vždy bez DPH, tj. ve výši 545 454,55 Kč, což je prodejní cena bez DPH, když DPH z prodeje vozu bylo žalovanou řádně odvedeno. Od prodejní ceny byl následně odečten i administrativní poplatek za nákup vozidla ve výši 1 500 Kč včetně DPH, tedy 1 239,67 bez DPH (1 240 Kč po zaokrouhlení), a částka k vrácení tak činila 544 214 Kč a nikoliv 658 500 Kč. Dále od částky k vrácení 544 214 Kč byla odečtena částka 180 000 Kč představující mzdové náklady za dobu působení žalobce u žalované, kdy si žalobce jako jediný ze společníků a jednatelů vyplatil mzdu v celkové výši 165 846 Kč. Na základě sjednaných principů se však měli o příjmy a zisky společnosti dělit žalobce a , jméno FO, a , jméno FO, v poměru 50/50. Jediným společníkem, který si však vyplácel nějaké částky ze společnosti, byl právě žalovaný, který si vyplatil tuto částku jako svoji mzdu, byť společnost negenerovala zisk. Od částky k vrácení pak žalovaná odečetla dále částku představující platbu za užívání vozidla od doby, kdy žalobce již v žalované společnosti nijak nepůsobil. Žalobce přestal být jednatelem 9. 12. 2024, fakticky končil u žalované k 31. 12. 2024 a vozidlo užíval ze souhlasu žalované (nikoliv však již bezplatně) do doby jeho faktického prodeje, tj. do 16. 4. 2025. Částka za užívání vozidla od ukončení žalobce ve společnosti do doby jeho prodeje činí 14 154 Kč. Strany při sjednávání dohody o vypořádání tuto konkrétní částku za užívání neznali, vycházeli však z původně nastavených a sjednaných principů a od prodejní ceny 544 214 Kč odečetli zaokrouhlenou částku 180 000 Kč představující dílem vyplacenou mzdu a dílem částku za užívání vozidla. O této částce mimo jiné osobně jednali dne 30. 4. 2025 v Praze, když po ukončení jednání a na základě vzájemné dohody žalovaná žalobci zaslala zbylou částku k vypořádání, tj. částku 364 214 Kč, touto platbou byla částka 890 000 zaslaná na účet žalované definitivně vypořádána.3. V podání ze dne 12. 2. 2026 žalobce uvedl, že mezi účastníky je nesporným, že žalobce poskytl žalované dne 24. 2. 2024 finanční prostředky ve výši 890 000 Kč, a to za účelem následného nákupu vozidla ze strany žalované do svého vlastnictví za tutéž částku, dále že žalovaná zaslala žalobci dne 25. 4. 2024 zpět částku 150 000 Kč, dále že žalobce na základě pracovněprávního vztahu se žalovanou obdržel od žalované za vykonanou práci mzdu v celkové výši 165 846 Kč, a že dne 30. 4. 2024 byla žalovanou zaslána žalobci částka 364 214 Kč. Na úhradu finančních prostředků ve výši 890 000 Kč tak byly žalovanou učiněny dvě platby (150 000 Kč a 364 214 Kč) v celkové výši 514 214 Kč (když částka 165 846 Kč byla hrazena z jiného titulu – mzdového nároku žalobce za žalovanou). Ze strany žalované tak na úhradu původně poskytnutých 890 000 Kč nebyla žalobci dosud vrácena částka 375 786 Kč. Důvodem, proč žalobce nenárokuje celou tuto částku, ale jen částku 144 286 Kč, je skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla s ohledem na nepříliš uspokojivé hospodářské výsledky žalované učiněna dohoda o tom, že žalobci nebude navrácena celá poskytnutá částka, kterou žalovaná v rozhodné době nedisponovala, ale že dojde k jejímu ponížení o rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou vozidla. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo prodáno za částku 660 000 Kč, kterou žalovaná obdržela na svůj účet, není rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou ve výši 230 000 Kč požadován k vrácení (rovněž jako s tím spojený administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč). Žalobce odmítl tvrzení žalované, že by mezi účastníky, respektive mezi žalobcem a žalovanou, resp. jejími stávajícími společníky bylo dohodnuto, že by částka k vrácení měla být ponížena nikoliv o prodejní cenu vozidla, ale o prodejní cenu vozidla poníženou o DPH. Takové tvrzení ignoruje skutečnost, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši pořizovací ceny vozidla (tj. ceny včetně DPH), je tak logické, že cena vstupující do úvahy by opět měla být cena, za kterou bylo vozidlo prodáno (tj. cena včetně DPH). Jakékoliv další ponížení o DPH by rovněž nedávalo ekonomický smysl, neboť žalobce po ukončení činnosti pro žalovanou již nemohl mít jakýkoliv přehled o tom, v jakém případném rozsahu jsou na straně žalované činěny odpočty DPH, resp. v jakém rozsahu je žalovanou DPH uplatňováno, příp. odváděno. Účelovým je pak argument žalované, že by na základě dohody žalobce a stávajících společníků žalované měla být částka k vracení ponížena o mzdu vyplácenou žalovanou žalobci ve výši 165 846 Kč (resp. 180 000 Kč - viz níže), a to s ohledem na dohodu o dělení zisku 50/50. Jakákoliv dohoda o dělení zisku mezi společníky žalované, tj. mezi žalobcem a jeho stávajícími společníky, nebyla nad rámec společenské smlouvy žalované nikdy uzavřena, případné zisky žalované tedy měly být děleny v poměru podílů jednotlivých společníků na základním kapitálu žalované. V případě mzdy vyplácené žalobci se jedná na straně žalované o její výdaje za obdrženou práci a na straně žalobce o mzdu za odvedenou práci, tj. nikoliv vyplacení zisku žalobci jakožto společníku žalované. Lživé je pak tvrzení žalované, že by na jednání mezi žalobcem a žalovanou dne 30. 4. 2025 bylo dohodnuto, že částka k vrácení má být ponížena o prodejní cenu vozidla poníženou o DPH a o mzdu vyplacenou žalovanou žalobci. Uvedeného jednání se zúčastnil rovněž právní zástupce žalobce a vzhledem k tomu, že žalobce v rozhodné době potřeboval žalovanou zadržované finanční prostředky pro zajištění obživy a rozvoj své další samostatné podnikatelské činnosti, a žalobci se nedařilo přimět žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky v plné výši, bylo právním zástupcem žalobce navrhnuto, aby žalovaná vrátila žalobci alespoň tu část žalobcem požadované částky, kterou považuje žalovaná za nespornou. Na tento návrh reagovala žalovaná pozitivně a ve prospěch žalobce zaslala částku 364 214 Kč, kterou na základě jí na místě provedeného výpočtu považovala za nespornou. Spor o zbývající nedoplacenou částku nadále trvá. Výpočet žalované vycházel z prodejní ceny vozidla bez DPH (tj. částky 544 214 Kč) jakožto základu pro výpočet (kdy žalovaná zcela ignorovala cokoliv předtím, tj. dohodu na vyplacení rozdílu mezi kupní a prodejní cenou a již provedenou částečnou úhradou ve výši 150 000 Kč) a že na dluh zápočte mzdu vyplacenou žalobci ve výši 180 000 Kč. Pokud k uvedenému zohlední žalobce částečnou úhradu, činí sporná částka stejnou částku jako požaduje žalobce v žalobě. Žalobce trvá na tom, že na úhradu dlužné částky mu byly vyplaceny částky 150 000 Kč a 364 214 Kč a nepožaduje navrácení 230 000 Kč (snížení ceny vozidla) a 1 500 Kč (administrativní poplatek). Uhrazené a nepožadované částky dávají dohromady 745 714 Kč a rozdíl mezi touto částkou a poskytnutou částkou 890 000 tvoří 144 286 Kč. Zcela smyšlenou je údajná dohoda na poplatku za užívání vozidla ve výši 14 154 Kč. Uvedená částka je matematický rozdíl mezi skutečně vyplacenou mzdou a částkou 180 000 Kč, kterou strany při jednání dne 30. 4. 2025 vnímali zaokrouhleně jako vyplacenou mzdu. Z tohoto důvodu tato částka nebyla nikdy předmětem kalkulací (a to ani žalované) a jestliže ji nyní ve vyjádření přikládá jakýkoliv faktický význam, jedná se o účelové a ničím nepodložené tvrzení.4. Při jednání dne 17. 6. 2026 žalobce vypověděl, že u žalované byl jednatelem a společníkem, a to od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024, společně s dalšími dvěma jednateli společnost zakládal, žalovaná se zabývá prodejem přístupových systémů, prodej je hlavně velkoobchodní. Žalované poskytl v únoru či březnu 2022 peněžní prostředky na nákup vozidla , jméno FO, , jednalo se o ojetý vůz, starý pět let, vozidlo zakoupil žalobce, kupní smlouva byla na žalovanou, jednalo se o bazarový prodej, vozidlo bylo zakoupeno zhruba za částku 800 000 bez DPH. Vozidlo užíval žalobce, a to od nákupu do března 2025, než došlo k prodeji vozidla, ostatní jednatelé s tím souhlasili. Používal ho k pracovním účelům i soukromým účelům. Splatnost, způsob vrácení dané částky nebyl sjednán. Jediné, k čemu došlo, tak po vrácení DPH si poslal zpátky zhruba 150 000 Kč jako odečet DPH, což byla dohoda mezi ním a zbylými dvěma jednateli, byla tato dohoda v rámci nákupu vozidla, tedy někdy v březnu 2024. Zároveň uvedl, že si není jistý, jestli byla ta dohoda, protože tyto věci probíral s panem , jméno FO, , ale mnoho dalších věcí probíral s paní , jméno FO, , která pana , jméno FO, zastupovala, neví, jestli ta dohoda byla mezi ním a panem , jméno FO, nebo mezi ním a paní , jméno FO, , která tu informaci zprostředkovávala. , jméno FO, s tím souhlasil. Finanční prostředky za prodej vozidla převedl na firemní účet a v tu chvíli došlo k nedohodě, jakou částku za prodej vozidla byl měl dostat zpátky. Prodej vozu probíral s paní , jméno FO, , neví, zda u toho byli ostatní dva jednatelé, paní , jméno FO, je u pana , jméno FO, zaměstnána v jeho další firmě, dělá tam vedoucí kanceláře, pan , jméno FO, o tom věděl, neví o žádném dokladu o jejím oprávnění k zastupování. Auto měl tedy prodat žalobce, bylo to v březnu 2025, do společnosti Davcar , adresa, . Vozidlo užíval pouze běžně. Žádná dohoda, jak bude naloženo s částkou za prodej vozidla, nebyla. Jednání o vypořádání dané částky bylo až po prodeji vozidla, kdy peníze přišly na účet firmy. Zajímal se o to, jakou částku za prodej dostane, v tu chvíli se dozvěděl, že s celou částkou počítat nemá, což mu řekla paní , jméno FO, jakožto zprostředkovanou informaci od pana , jméno FO, , začalo jednání o výši částky, která mu bude vrácena. S panem , jméno FO, o tom vůbec nemluvil, pan , jméno FO, se jednání, pokud jde o nákup a následný prodej a vypořádání, účastnil jen minimálně, většina jednání byla mezi ním a panem , jméno FO, nebo mezi ním a paní , jméno FO, nebo všichni tři dohromady. , jméno FO, byl u založení společnosti, nevzpomíná si, u jakých dalších jednání potom byl. Pokud jde o vypořádání částky poskytnuté na vozidlo, tak proběhlo jednání v dubnu či květnu 2025, kde byl pan , jméno FO, , pan , jméno FO, , paní , jméno FO, , jeho právní zástupce, obsahem byla diskuze, jaká částka mu bude vrácena za prodej vozidla, kdy původní výpočet od jednatelů byl takový, že se argumentovalo částkami za odvod DPH, což jeho právní zástupce vyvrátil, dále se dohodli, že mu bude poskytnuta částka zpět za prodej vozidla mínus 150 000 Kč (správně 180 000 Kč – pozn. soudu), což byl od žalované výpočet za mzdu, kterou za tu dobu dostal. Nejednalo se o konečnou částku, že by byli vypořádáni, jednalo se o dohodu, že dostane nějakou část, obě strany se rozcházely s tím, že nesouhlasí, on nesouhlasil, aby tam zůstalo těch 150 000 Kč, jednatelé na to měli jiný názor. Odpočet 180 000 Kč měl představovat mzdu, která mu byla za dobu působení u žalované vyplacena, s tímto nesouhlasil. Přišli na to tak, že po celou dobu pobíral jako zaměstnanec polovinu minimální mzdy, nebylo to za výkon funkce jednatele. Měl pracovní smlouvu, byla uzavřena někdy na začátku, neví kdy, pokud jde o druh práce, tak měl na starost prodej, péči o zákazníky, tvorbu e-shopu, správu e-shopu, tvorbu manuálů, překlady manuálů, překlady webových a mobilních aplikací. Pokud žalovaná argumentuje dohodou o dělení zisku, tak dohoda byla taková, že po roce činnosti si sednou, zjistí, jak jsou na tom, a na základě toho si rozdělí nějakým způsobem zisk. Není si jistý, jestli to bylo takto ve společenské smlouvě. Ze strany žalované mu nikdy nebylo řečeno, že by měl hradit nějakou částku za užívání vozidla. K dotazu právního zástupce žalobce, jaká byla každodenní činnost žalované, kdo vyvíjel činnost v rámci provozu společnosti, uvedl, že on do společnosti vnášel znalost produktu, pan , jméno FO, vznášel znalost podnikaní a pan , jméno FO, vnášel nějakou všeobecnou technickou znalost. Na začátku předpokládal, že zhruba v tomto rozsahu budou v té společnosti nějakým způsobem pracovat, což se nedělo, protože většinu věcí dělal on. Jeho podíl byl posléze prodán ostatním jednatelům za korunu. Důvodem, proč si auto nekoupil sám, byla možnost odečtu DPH. Společnosti se nedařilo.5. Zástupce žalobce , Jméno žalobce B, při jednání dne 17. 6. 2026 vypověděl, že na jednání o vypořádání dané částky se dostavil se žalobcem, byl tam přítomen pan , jméno FO, a paní , jméno FO, , sdělili, že žalobcem poskytnuté prostředky nebudou vráceny v plné výši, kdy budou sníženy o rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou vozidla, dále, že žalobci nechtějí vyplatit částku, která odpovídá tomu, co bylo vyplaceno jako mzda, s tím, že z jejich strany to bylo prezentováno jako nějaké vyplacení zisku, s čímž nesouhlasili, dohodli se na nějaké nesporné částce s tím, že ohledně zbytku jsou ve sporu, žalobce nedisponoval žádnými prostředky, tak se dohodli na vyplacení dané nesporné částky s tím, že se bude dále jednat. Druhá strana argumentovala primárně vyplácenou mzdou, částka 180 000 Kč měla představovat vyplacenou mzdu a dále v tom být ještě nějaká částka za užívání vozu. Na jednání se o DPH nebavili.6. Jednatel , jméno FO, při jednání dne 17. 6. 2026 vypověděl, že při podepisování smlouvy, když zakládali společnost, se domlouvali na rozdělení zisku v poměru 50/50 (p. , jméno FO, a , jméno FO, /žalobce), bylo řečeno i to, že když si žalobce během toho roku vezme mzdu, tak tato mu bude odečtena ze zisku, takže to bylo řečeno na začátku a s tím operovali. Na začátku u toho byl pan , jméno FO, , právní zástupce žalované, paní , jméno FO, a žalobce. Tato dohoda nebyla formalizována, sepsána, domluvili se pouze ústně. Je logické, že když jsou tři jednatelé a někdo si z firmy něco vezme, tak ostatní by měli brát taky. Pokud ostatní neberou z důvodu, že tam není žádný zisk, tak na konci roku nebo když se ukončí, tak se to musí započítat. Nemyslí si, že byla se žalobcem uzavřena pracovní smlouva, pokud to tak je, tak to zařizovala paní , jméno FO, . Na začátku, kdy probíhala tato jednání, si nebyl vědom existence žádné pracovní smlouvy. K dotazu, zda rovněž vykonával činnosti, které žalobce dělal v rámci pracovní smlouvy, uvedl, že e-shop, na němž žalobce strávil 3 měsíce, půl roku, vygeneroval to, že se prodaly 2 nebo 10 ovladačů, takže obrat na e-shopu byl nulový, takže cokoliv žalobce dělal, bylo k ničemu. Žalobci neustále říkal, že potřebují nové zákazníky, a to žalobce nedělal. Na jednání o vypořádání žalobcem poskytnuté částky se domluvili, že se od prodejní ceny vozidla se odečte částka 180 000 Kč představující mzdu, zdravotní a sociální. Žádné nájmy za auta tam nebyly, o tom se vůbec nebavili, bylo to žalobcovo auto, on si to vyřešil, takže jediné, o co šlo, byly tyto tři věci. K dotazu, zda se tam řešilo DPH, uvedl, že to bylo jasně daný, žalovaná žádné náklady DPH neměla, protože tam neprobíhala žádná činnost, nic se nenakupovalo, takže částka k vyplacení byla ponižována o DPH. Při výpočtu se vycházelo z prodejní ceny bez DPH. DPH museli při prodeji zaplatit finančnímu úřadu. Pokud jde o , právnická osoba, žalované, tak žalobce pro ně předtím 10, 12 let s nějakou přestávkou pracoval, řekl, že by začal rád podnikat, takže se domluvili, že žalobce bude mít 50 % a on a pan , jméno FO, každý 25 %. Z firmy žalované žádný příjem neměli.7. Jednatel žalované , jméno FO, při jednání dne 17. 6. 2026 vypověděl, že může mluvit pouze ke vzniku společnosti, u těch pozdějších jednání už v podstatě nebyl. Na začátku byla dohoda, že se zisk rozdělí na tři díly s tím, že 50 % žalobce a každý z nich po 25 %. K dotazu, zda bylo známo při vzniku společnosti, že tam bude žalobce ještě pracovat, řekl, že už spolupracovali, z jeho pohledu to bylo jen to, že si řekli, že pokud pro žalobce bude jednodušší být spolumajitelem, tak to bude jen lepší forma spolupráce. K dotazu, zda se při vzniku společnosti řešilo, že se žalobcem bude uzavírána pracovní smlouva, uvedl, že to se neřešilo. K dotazu, kdo přišel s tím, že by se od prodejní ceny auta se měla odečítat mzda, kterou obdržel žalobce, uvedl, že u toho nebyl. Jako jednatel společnosti měl na starost technickou část, pomáhal mu kolega z druhé firmy. Pokud bylo uvedeno, že žalobce 3 až 4 měsíce připravoval e-shop, uvedl, že něco málo, práce odvedl více žalobce.8. Svědkyně , jméno FO, při jednání dne 17. 6. 2026 vypověděla, že ve firmě žalované nepracuje, nemá k ní žádný právní vztah, je zaměstnanec jiné firmy jednatelů pana , jméno FO, a , jméno FO, . Byla přítomna při celém procesu vzniku žalované, kdy žalobce přišel s myšlenkou, že si chce založit vlastní firmu, oslovil pány , jméno FO, s , jméno FO, , jestli by firmu nechtěli založit s ním, a ona byla u zřizování společnosti žalované. Byla společenská smlouva, ohledně financí byla dohoda taková, že případný zisk ze společnosti se bude dělit rovným dílem mezi žalobce a pana , jméno FO, a , jméno FO, , myslí, že tato dohoda byla ústně. Myslí, že žalobce měl nějakou pracovní smlouvu na obchodní činnost, žalobce si ji připravoval sám. Když byla , právnická osoba, , tak se na finančním úřadě vyřídilo plátcovství DPH pro firmu, poté si žalobce pořídil auto za účelem, že ho bude používat k pracovním, pak i soukromým účelům. Vozidlo koupila žalovaná, nákup zajišťoval žalobce, kupní cenu hradila žalovaná z firemních prostředků, které do firmy vložil žalobce, nebyla dohoda o vrácení té částky, jediné, co bylo na začátku dohodnuto, že až finanční úřad vrátí nadměrný odpočet DPH, tak tuto částku si žalobce vrátí, protože ji potřeboval následně vrátit dál. Žalobce používal vozidlo od března do dubna následujícího roku, než bylo prodáno, a to k účelům pracovním i soukromým. Funkce žalobce skončila v prosinci 2024. Vozidlo měl nadále v užívání žalobce, žalovaná mu dala plnou moc k prodeji, až do prodeje vozidla se vypořádání poskytnuté částky neřešilo, po jeho prodeji žalobce přišel s tím, že chce vyplatit prodejní cenu vozidla poníženou o nějaký poplatek, žalobce jednal s ní a s panem , jméno FO, , jejich reakce byla taková, že je potřeba ponížit tu částku o DPH, protože ve chvíli, kdy se vozidlo prodá, musí firma odvést DPH finančnímu úřadu, a dále o mzdové náklady žalobce za dobu, kdy byl zaměstnán, protože, zde byla na začátku dohoda, že případný zisk, případné peníze, které si někdo z nich vyplatí, tak si všichni budou vyplácet rovným dílem. Toto žalobci sdělili a tím věc považovali za vyřízenou. Nejdříve to bylo na jednání mezi nimi třemi, poté už na jednání s právním zástupcem žalobce. Dohodli se na vyplacení té částky. Nepamatuje si, zda žalobce s tímto výpočtem souhlasil nebo ne, věc považovali za vyřízenou, když odeslali žalobci tu částku. Společnost za dobu působení žalobce zisk nevygenerovala, vozidlo bylo zakoupeno z prostředků žalované, které do společnosti vložil žalobce. Ostatní společníci neměli uzavřeny pracovní smlouvy, nebylo za ně odváděno sociální, zdravotní pojištění. Po prodeji vozidla bylo žalovanou odvedeno DPH.9. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 395115, týkajícího se žalované, soud zjistil, že datum vzniku a zápisu žalované je 5. 12. 2023, jako statutární orgán jsou uvedeni tito jednatelé: žalobce s datem vzniku funkce 5. 12. 2023 a datem zániku funkce 9. 12. 2024, , jméno FO, s datem vzniku funkce 5. 12. 2023 a , jméno FO, s datem vzniku funkce 5. 12. 2023 s tím, že každý z jednatelů zastupuje společnost samostatně ve všech záležitostech s tím, že výše uvedené osoby jsou zároveň společníky s těmito podíly: žalobce 50 %, , jméno FO, 25 % a , jméno FO, 25 %. Předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2025 doručenou žalované dne 10. 7. 2025 (doručenka datové zprávy) byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 144 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2025 do zaplacení jakožto pohledávky z titulu zápůjčky a částky 1 200 Kč jakožto nákladů na uplatnění pohledávky. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady , právnická osoba, . vyplývá, že dne 29. 2. 2024 byla z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, uhrazena částka 890 000 Kč jakožto půjčka na nákup vozidla. Z informace , právnická osoba, . o běžném osobním účtu č. , hodnota, vyplývá, že na tento účet byla 30. 4. 2025 se shora uvedeného účtu žalované připsána částka 364 214 Kč. Dle přehledu mezd žalované za rok 2024 činily mzdové náklady na žalobce celkem 165 846 Kč. Fakturou č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025 splatnou 23. 4. 2025 vyúčtovala žalovaná jako dodavatel společnosti , právnická osoba, jako odběrateli částku 660 000 Kč s DPH (545 454,55 Kč bez DPH) za osobní automobil , jméno FO, - , jméno FO, 6AR 4395 na základě kupní smlouvy. Fakturou č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025 splatnou téhož dne společnost , právnická osoba, jako dodavatel vyúčtovala žalované jako odběrateli administrativní poplatek při výkupu A251346 v částce 1 500 Kč (1 239,67 Kč bez DPH). Z notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Liberci, ze dne 22. 11. 2023, NZ 802/2023, vyplývá, že účastníci žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, , všichni zastoupeni advokátem , Jméno Zástupce, , uzavřeli společenskou smlouvu ohledně založení společnosti žalované s tím, že pokud jde o podíly výše jmenovaných jakožto společníků, tak podíl představuje účast společníka ve společnosti a práva a povinnosti z této účasti plynoucí, ve společnosti existuje jediný druh podílu, a to podíl základní, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti s tím, že podíl žalobce činí 50 %, podíl , jméno FO, a , jméno FO, činí 25 % u každého z nich a stejně. Společenská smlouva v úplném znění ke dni 9. 12. 2024 upravuje podíly společníků stejně. Ze zápisu z konání mimořádné valné hromady společnosti žalované dne 9. 12. 2024 soud zjistil, že byl odvolán stávající jednatel - žalobce z funkce jednatele společnosti. Dle rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2024 a výkazu zisku a ztráty pro podnikatele v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2024 týkajících se žalované výsledek hospodaření běžného účetního období byl mínus 148 000 Kč.11. Po takto provedeném dokazování soud řízení dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána převážně po právu.12. V řízení bylo prokázáno a bylo nesporným, že žalobce poskytl žalované dne 24. 2. 2024 finanční prostředky ve výši 890 000 Kč jakožto zápůjčku za účelem následného nákupu vozidla žalovanou do jejího vlastnictví za tutéž částku s tím, že doba jejich vrácení nebyla sjednána (§ 2390 a násl. o.z.) - potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady , právnická osoba, ., výpověď žalobce, svědkyně , jméno FO, . V řízení bylo dále prokázáno a bylo nesporným, že na úhradu dané zápůjčky byla žalobci žalovanou uhrazena dne 25. 4. 2024 částka 150 000 Kč, kterou žalovaná obdržela od finančního úřadu jakožto vratku v rámci nadměrného odpočtu DPH (výpověď žalobce, svědkyně , jméno FO, ). V řízení bylo dále prokázáno a bylo nesporným, že vozidlo bylo žalovanou prodáno dne 16. 4. 2025 a mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalobcem poskytnutá zápůjčka, resp. částka k vrácení, bude ponížena o částku odpovídající rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou vozidla, kdy prodejní cena činila 660 000 Kč včetně DPH (545 454 Kč bez DPH), a o administrativní poplatek za výkup vozidla ve výši 1500 Kč včetně DPH (1 239,67 Kč bez DPH) – faktura č. , hodnota, , faktura č. , hodnota, , výpověď žalobce, svědkyně , jméno FO, . V řízení bylo dále prokázáno a bylo nesporným, že na úhradu dané zápůjčky byla žalobci žalovanou dále uhrazena dne 30. 4. 2024 částka 364 214 Kč (informace , právnická osoba, .), když bylo zároveň prokázáno, že poskytnutím této částky nebyla poskytnutá zápůjčka vypořádána (výpověď žalobce, právního zástupce žalobce). Soud shledal nedůvodnou námitku žalované, že v rámci vypořádání dané zápůjčky je nutno s ohledem na dohodu o rozdělení zisku uzavřenou mezi žalobcem a svědky , jméno FO, a , jméno FO, jako tehdejšími společníky a jednateli žalované, který se měl dělit mezi žalobce na svědky , jméno FO, a , jméno FO, v poměru 50/50, od částky k vypořádání odečíst mzdové náklady na žalobce za dobu jeho působení u žalované, kdy žalobce si jako jediný ze společníků a jednatelů vyplatil mzdu v celkové výši 165 846 Kč (přehled mezd), když v případě mzdy vyplácené žalobci se jedná na straně žalované o její výdaje za obdrženou práci a na straně žalobce o mzdu za odvedenou práci, tj. nikoliv vyplacení zisku žalobci jakožto společníku žalované, navíc pak jakákoliv dohoda o dělení zisku mezi společníky žalované, tj. mezi žalobcem a jeho stávajícími společníky, nebyla nad rámec společenské smlouvy žalované uzavřena, případné zisky žalované tedy měly být děleny v poměru podílů jednotlivých společníků na základním kapitálu žalované (úplný výpis z obchodního rejstříku, notářský zápis, společenská smlouva, výpověď žalobce, jednatelů , jméno FO, , , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, ; pokud pak svědek , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, vypověděli, že na začátku byla dohoda, že pokud si žalobce vezme mzdu, tak tato mu bude odečtena ze zisku, resp. že případné peníze, které si někdo vyplatí, tak si všichni budou vyplácet rovným dílem, tak tyto výpovědi neodpovídají výpovědi svědka , jméno FO, , že na začátku byla dohoda, že se zisk rozdělí na tři díly: žalobce 50 %, svědkové , jméno FO, a , jméno FO, každý 25%, s tím, že při vzniku společnosti se neřešilo, že se žalobcem bude uzavírána pracovní smlouva - a že tedy žalobci bude vyplácena nějaká mzda, rovněž svědek , jméno FO, o žádné pracovní smlouvě se žalobcem nevěděl, a jakákoliv pohledávka žalované vůči žalobci v tomto směru – navíc nedávající smysl - tak ani nebyla prokázána). Soud dále shledal nedůvodnou námitku žalované, že v rámci vypořádání dané zápůjčky je nutno zohlednit částku za užívání vozidla žalobcem od doby ukončení působení žalobce ve společnosti (žalovaná v tomto směru uvedla jednak datum 9. 12. 2024, kdy zanikla funkce žalobce u žalované, a jednak datum 31. 12. 2024, kdy žalobce fakticky u žalované končil), do doby prodeje vozidla (16. 4. 2025) ve výši 14 154 Kč, kdy jakákoliv dohoda v tomto směru nebyla mezi účastníky, a to ani na společném jednání 30. 4. 2025, uzavřena, když zde bylo jednáno pouze o částce 180 000 Kč, kterou účastníci vnímali zaokrouhleně jako vyplacenou mzdu žalobci (výpověď žalobce, jednatele , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, ), a uvedená částka 14 154 Kč představuje rozdíl mezi skutečně vyplacenou mzdou a částkou 180 000 Kč. V případě obou výše uvedených částek, tj. 165 846 Kč a 14 154 Kč, pak platí, že ze strany žalované nebylo ani učiněno prohlášení o započtení vzájemných pohledávek účastníků, které by mělo za následek zánik pohledávky žalobce vůči žalované v tomto rozsahu (§ 1982 o.z.), navíc pak v případě částky 14 154 Kč se jedná s ohledem na absenci způsobu jejího vyčíslení ze strany žalované o pohledávku neurčitou a jako takovou nezpůsobilou k započtení (§ 1987 odst. 2 o.z.). Pokud pak žalovaná namítala, že v rámci vypořádání dané zápůjčky je nutno vycházet z prodejní ceny vozidla (ponížené o administrativní poplatek za výkup vozidla) bez DPH (tj. částky 544 214 Kč) jakožto základu pro výpočet, je nutno uvést, že rozhodující je pouze to, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši pořizovací ceny vozidla (tj. ceny včetně DPH) a tyto prostředky je žalovaná povinna mu, po odečtení účastníky dohodnutých částek, jak výše uvedeno, vrátit. V případě financování nákupu vozidla společností prostřednictvím zápůjčky od jejího jednatele a společníka se otázka DPH projeví jen v odpočtu DPH (plného či poměrného v závislosti na tom, zda je vozidlo používáno výhradně pro podnikání společnosti či rovněž pro soukromé účely jejího jednatele a společníka jako tomu bylo v daném případě – výpověď žalobce, svědkyně , jméno FO, ), ve zdanění u jednatele, kdy pokud je vozidlo používáno i pro soukromé účely, vzniká jednateli nepeněžní příjem, který musí být zdaněn, a v daňových nákladech a odpisech pro společnost. Tyto daňové dopady jsou však pro posouzení věci nerozhodné. Pokud žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 890 000 Kč a na její úhradu mu byly vyplaceny částky 150 000 Kč a 364 214 Kč a účastníci se dohodli na nevrácení částky 230 000 Kč (snížení ceny vozidla) a 1 500 Kč (administrativní poplatek), tak zbývající částka k úhradě činí 144 286 Kč.13. S ohledem na výše uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 144 286 Kč (§ 2390 o.z.) a vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu rovněž tak povinnost zaplatit úroky z prodlení (§ 1970 o.z., § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.), když počátek prodlení je dán dnem následujícím po doručení předžalobní výzvy žalované, tj. dnem 11. 7. 2025. V části úroků z prodlení požadovaných do tohoto data pak byla žaloba zamítnuta. Žaloba byla dále zamítnuta co do požadavku žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, když ve smyslu § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. se v daném případě nejedná o vzájemný závazek podnikatelů.14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 772 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 34 500 Kč (pět úkonů právní služby po 6 900 Kč - příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu, podání ze dne 12.2.2026, účast při jednání dne 1. 4. 2026 a 17. 6. 2026 - § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ citované vyhlášky) a pěti režijními paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění), a to včetně DPH. Celková výše nákladů řízení činila 50 239,50 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.