80 C 32/2026-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, v souladu s § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) uvádí v odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro zmeškání.2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně, aby žalovaný vyklidil byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku, který měl v nájmu na základě nájemní smlouvy č. 192/2025 ze dne 11. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil sjednané nájemné a zálohy na služby, přičemž vzniklý dluh neuhradil ani na základě výzvy ze dne 3. 9. 2025, byl nájem vypovězen ke dni 2. 11. 2025. Žalovaný však na výpověď nereagoval a byt stále užívá.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K jednání dne 17. 4. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu předvolání k tomuto jednání bylo doručeno dne 2. 3. 2026, tedy více než deset dnů přede dnem jeho konáním, s tím, že žalovaný byl v předvolání upozorněn na možnost vynesení rozsudku pro zmeškání. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), přičemž právní zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.5. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny podmínky ust. § 153b o. s. ř., soud k návrhu žalobkyně rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, neboť nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.), a tímto rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.). Soud proto tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu pokládal za nesporná a došel k závěru, že tyto nesporné skutečnosti odůvodňují přiznání nároku, kterého se žalobkyně domáhá.6. Žalobkyně je jednou z městských částí hl. m. Prahy a jako taková spravuje majetek včetně bytového fondu jako svoji běžnou agendu, do které spadají i žaloby na vyklizení bytů. Nelze pochybovat o tom, že se názor Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 vztahuje i na městské části hl. m. Prahy, jakož i to, že se jedná o judikaturu delší dobu ustálenou, o čemž svědčí např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu II. ÚS 906/18 ze dne 17. 4. 2018, který se nevymezil proti názoru soudu odvolacího, který poukázal na to, že Ústavní soud konstantně judikuje, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby tato byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez právní pomoci advokátů, s tím, že nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady za zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Tak lze postupovat pouze v případě standardních soudních sporů, které se vedou např. ohledně vyklizení bytů, nájemného a dalších věcí, které tvoří běžnou agendu jednotlivých městských částí a v nichž se neřeší žádná složitá atypická právní otázka, což je právě daný případ. Koncipování žaloby v daném případě je jednoduchou, spíše administrativní činností, čemuž odpovídá i obsah a rozsah žaloby, kterou může podle jednou vypracovaného vzoru provést školený úředník i bez vysokoškolského vzdělání. Žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly jiné posouzení nákladů, soud neshledal, a tedy žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za právní zastoupení.7. Na základě shora uvedeného a s přihlédnutím k tomu, že právně zastoupený účastník se nemůže ocitnout v horší situaci, než účastník právně nezastoupený, tak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 3 o. s. ř., analogicky jakožto o nákladech nezastoupeného účastníka, kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náhradu paušálních nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 450 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 citované vyhlášky za každý ze dvou úkonů učiněných žalobkyní v tomto řízení (předžalobní výzva, žaloba). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, náleží i nezastoupenému účastníkovi paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, a nikoliv 300 Kč, jak dosud stanoví výše citovaná vyhláška. Celkem tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 5 900 Kč.8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.