10 C 401/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná pohledávka s příslušenstvím mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), přičemž postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. [příjmení] [jméno] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). [příjmení] [jméno] posoudil úvěruschopnost žalované řádně, a to především na základě informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy a dle podkladů, které žalovaná [příjmení] [jméno] předložila, mezi kterými byla i pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl [příjmení] [jméno] žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši [částka], které se žalovaná zavázala splatit spolu s dohodnutým úrokem v pevné výši [částka] (sazba 23,72% ročně), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a částkou ve výši [částka] za administrativní činnost. Žalovaný si dále sjednala doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázala hradit poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], kdy poslední splátka byla splatná v den [datum]. Žalovaná však sjednané splátky nesplácela řádně a včas, kdy poslední splátku uhradila dne [datum] a na svůj dluh tak uhradila toliko [částka], které [příjmení] [jméno] započetl z [částka] na úrok, z [částka] na poplatek za hotovostní inkaso splátek a z [částka] na poplatek za životní pojištění. Celý dluh se stal splatným ke dni [datum]. Žalovaná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], dlužného úroku ve výši [částka], dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši [částka]. Žalobce žalobou dále požadoval i sjednaný úrok ve výši 23,72% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (ve výši 23,72% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]) a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] (zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]). Žalovaná svůj dluh do dnešního dne neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalovaná se k návrhu žalobce nevyjádřila. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobce je poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z OR). Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala dluh v celkové výši [částka], skládající se z jistiny ve výši [částka], úroku ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] a doplňkových služeb, které si žalovaná při uzavírání smlouva zvolila, a to pojištění credit life ve výši [částka] a hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] (čl. 1 a 1.7 úvěrové smlouvy), splatit v 58 týdenních splátkách po [částka], počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy (čl. 1 úvěrové smlouvy). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72% ročně (čl. 1 úvěrové smlouvy). Vyplacení úvěru v hotovosti stvrdila žalovaná podpisem úvěrové smlouvy (čl. 2 úvěrové smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že jednotlivé úhrady žalované se budou započítávat nejprve na úrok, poté na poplatek, dále doplňkové služby a až posléze na jistinu úvěru (čl. 2 úvěrové smlouvy). Dle čl. 7 smlouvy o úvěru žalovaná prohlásila, že [příjmení] [jméno] poskytla před uzavřením smlouvy přesné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet a rovněž, že je schopna celkový dluh splatit (čl. 7 úvěrové smlouvy). Žalovaná nadto ve smlouvě potvrdila, že [příjmení] [jméno] dostatečně posoudil její úvěruschopnost, a to dle informací v zákaznické kartě (čl. 7 úvěrové smlouvy). Do karty zákazníka bylo uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu s osobou jinou než manžel/partner/rodinný příslušník, že je zaměstnána na dobu neurčitou na pozici realitní makléř u [právnická osoba] s příjmem [částka] měsíčně, kdy v kartě zákazníka není uvedeno, zda se jedná o čistý příjem. Mezi výdaji žalované je uvedeno [částka] měsíčně za bydlení a [částka] za osobní výdaje (telefon, jídlo, léky). [příjmení] [jméno] měl dle karty zákazníka ověřit finanční situaci žalované i z pracovní smlouvy a bankovních výpisů, tyto dokumenty však soudu předloženy nebyly (karta zákazníka). Prohlášení žadatele obsahuje prohlášení, že zákazník bere na vědomí, že pokud neposkytne společnosti úplné a pravdivé informaci, a ani tyto informace na žádost nedoplní a společnost tak nebude schopna posoudit jeho schopnost úvěr splácet, spotřebitelský úvěr mu nebude poskytnut“ (prohlášení žadatele). Ačkoliv žalovaná udělila souhlas s tím, aby ji [příjmení] [jméno] vyhledal v Nebankovním registru klientských informací, ani tento výpis nebyl soudu předložen a nebylo tak ani prokázáno, že byl [příjmení] [jméno] proveden (souhlasy žadatele). Stejně tak žalovaná v prohlášení uživatele uvedla, že proti ní není vedeno exekuční ani insolvenční řízení, výpis z centrální evidence exekucí či insolvenčního rejstříku však chybí (prohlášení žadatele). Dostatečné a řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy tak nebylo v řízení prokázáno. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na dluh uhradila více než [částka] tvrzených v žalobě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek postoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení + příloha). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (oznámení + podací lístek). Písemnou předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do [datum] (předžalobní výzva včetně podacího lístku). Pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné, že žalobce či jeho právní předchůdce neprověřili úvěruschopnost žalované jinak než čestným prohlášení žalované ve smlouvě a že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí právní předchůdce žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 NOZ při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 NOZ spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 NOZ o spotřebitelskou smlouvu. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. 33 Cdo 2178/2018 dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel zápůjčky má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel zápůjčky spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. Žalobce tak v rozporu s citovanými rozhodnutími soudu neposoudil úvěruschopnost žalované dostatečně, proto je uzavřená smlouva neplatná, a to včetně ujednání o povinnosti hradit poplatky. Soud nad to dodává, že úplné