28 C 145/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil smlouvou o zápůjčce mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) ze dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do [datum]. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na [právnická osoba] a dne [datum] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani přes výzvu žalobce neuhradil ničeho. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, žalovaný je občanem České republiky, jedná se tedy o věc s mezinárodním prvkem. Pravomoc českých soudů tak vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012, neboť žalobce je právnickou osobou se sídlem v členském státě EU a žalovaný má bydliště v ČR. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že žalobce nedoložil výpis z účtu, že částka uplatňovaná žalobcem byla odeslána na účet žalovaného a prohlášení původního zapůjčitele, zda od doby postoupení pohledávky do doby podání žaloby nedošlo ke splacení dluhu žalovaným původnímu zapůjčiteli. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku [částka], tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku do data splatnosti vrátit, tj. do [datum] (Smlouva o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu/potvrzení o platbě, výpis z osobního účtu č. [bankovní účet] od [datum] do [datum] majitele žalovaného). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na spol. [právnická osoba] dne [datum] a dále na žalobce dne [datum], přičemž tuto skutečnost právní předchůdce žalobce žalovanému sdělil (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby, žalovaný neuhradil ničeho (předžalobní výzva ze dne [datum] s podacím archem). K námitce žalovaného pak soud podotýká, že bylo na žalovaném, aby tvrdil, že žalovanou částku již žalobci či původnímu zapůjčiteli uhradil a k tomuto tvrzení předložil odpovídající důkazy toto tvrzení prokazující. 7. Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § [číslo], § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Pohledávka byla postoupena žalobci coby postupníkovi v souladu s § 1879 a násl. o. z. 8. Soud má za to, že se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. 10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.