35 C 13/2020-80 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19.12.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 000 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřeli dne 2.1.2014 mandátní smlouvu o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradentství, v souladu s ní se žalovaný zavázal poskytovat žalobkyni a jí určeným třetím osobám služby daňového, ekonomického a organizačního poradce. V souvislosti s poskytnutím služeb způsobil žalovaný svým jednáním škodu klientovi žalobkyně, společnosti [právnická osoba] Žalovaný měl v roce 2014 podat žádost o vrácení DPH z Itálie a Slovinska za zdanitelná plnění přijatá klientem v roce 2013, konkrétně se jednalo o 4 faktury ze Slovinska na celkovou částku 71 700 Eur a DPH ve výši 14 340 Eur a 2 faktury z Itálie na celkovou částku 102 600 Eur a DPH ve výši 21 806 Eur, tj. DPH v celkové výši 36 146 Eur. Ačkoliv žalovaný obdržel všechny podklady potřebné pro zpracování žádosti v dostatečném předstihu před uplynutím lhůty, ponechal podání žádosti na poslední den lhůty (30.9.2014), přičemž podání učinil nesprávně, prostřednictvím datové schránky namísto elektronického portálu [anonymizována tři slova], jak stanoví zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o DPH“). Toto pochybení bylo přímým důsledkem nedbalosti žalovaného, neboť si včas nevyžádal od finančního úřadu přístupové údaje pro vstup do elektronického portálu, navíc do průvodního dopisu určenému finančnímu úřadu uvedl vědomě nesprávnou informaci, že podání učinil tímto způsobem z důvodu nefunkčního elektronického portálu, přičemž tato skutečnost byla vyvrácena [anonymizována tři slova] [anonymizováno], resp. tím, že jiné daňové subjekty učinily dne 30.9.2014 podání prostřednictvím portálu řádně. V případě, že by portál byl toho dne skutečně nefunkční, měl žalovaný v rámci odborné péče zopakovat podání následujícího dne, což však neučinil. O zaslání přístupových údajů do elektronického portálu žalovaný požádal až po uplynutí lhůty s tím, že finanční úřad žádosti vyhověl a dne 13.11.2014 přístup udělil, ani poté však žalovaný žádost o vratku DPH správným způsobem nepodal a situaci neřešil. V důsledku jednání žalovaného nebyla klientovi vrácena vratka DPH ve výši 36 146 Eur, klient se domáhal náhrady škody po žalobkyni, přičemž ta uplatnila nárok na náhradu škody vůči pojišťovně, která uznala nárok platným a vyplatila pojistné plnění se spoluúčastí. Žalobkyně musela na pojistném plnění uhradit spoluúčast ve výši 75 000 Kč, čímž jí v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda v téže výši. 2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává, když má za to, že nebylo prokázáno, že by škodu způsobil, pokud by byl prokázán opak, plnila žalobkyně tzv. naturální obligaci, v případě, že ani tak by tomu nebylo, je nárok vůči žalovanému promlčen. Žalovaný učinil nesporným uzavření mandátní smlouvy, nicméně u žalobkyně působilo několik daňových manažerů, asistentů těchto manažerů a dalších osob poskytujících poradenství klientům žalobkyně, přičemž žalobkyně neprokázala, že jí popsaného jednání se skutečně dopustil žalovaný. Žalovaný má za to, že regresivní nárok žalobkyně nevznikl, případně je promlčen. Za předpokladu, že žalovaný podal žádost dne 30.9.2014 a klient byl sdělením [anonymizována tři slova] ze dne 1.12.2014 informován o tom, že žádost o vratku DPH nebyla podána řádně, museli být klient, potažmo i žalobkyně již v prosinci 2014, nejpozději na konci ledna 2015, seznámeni se skutečností, že žádosti o vratku DPH nebude vyhověno. Je zřejmé, že nejpozději v lednu 2015 jak žalobkyně, tak klient o vzniku škody a o osobě povinné k její náhradě věděli, tudíž ve smyslu § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byl nárok klienta vůči žalobkyni promlčen nejpozději v lednu 2018. Rozhodla-li se žalobkyně klientovi škodu dobrovolně nahradit, plnit tzv. naturální obligaci, nemůže požadovat případný regres po žalovaném. V souvislosti s tím má žalovaný za to, že nárok žalobkyně vůči jeho osobě je taktéž promlčen. Výše požadované náhrady škody byla rovněž známa, neboť výše spoluúčasti plyne z pojistné smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela před danou škodní událostí. 3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně blíže specifikovala rozdělení činnosti mezi jednotlivé týmy daňových poradců s tím, že konkrétní klient je přiřazen ke konkrétnímu daňovému poradci, jenž spolupracuje s konkrétními asistenty daňových poradců, kteří zpracovávají dílčí úkoly, nicméně za jednotlivé výstupy, veškerou komunikaci s klientem a vyřizování celé agendy odpovídá vždy a přímo daňový poradce, přičemž tento model byl nastaven i v případě mandátního vztahu se žalovaným. Žalovaný začal spolupracovat se žalobkyní jako daňový poradce začátkem roku 2014. Na pokyn jednatele žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převzal agendu společnosti [právnická osoba] v plném rozsahu právě žalovaný z důvodu, že předchozí daňová poradkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v důsledku nástupu na mateřskou dovolenou končila svou působnost u žalobkyně, tudíž od srpna 2014 probíhala veškerá komunikace přímo mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, což plyne z neomezené substituční plné moci udělené žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], či z detailního výpisu vyúčtování služeb pro klienta z října 2014. Žalovaný komunikoval se společností [právnická osoba] veškeré daňové záležitosti napřímo, byl tak zodpovědný i za podání [anonymizována čtyři slova]. Jak vyplývá z interní komunikace s asistentem daňového poradce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne 1.10.2014, pokoušel se žalovaný podat [anonymizována čtyři slova] prostřednictvím aplikace pro elektronická podání pro [anonymizována dvě slova], avšak pro svou nedbalost si včas nezajistil oprávnění k přístupu do tohoto portálu a podání [anonymizována čtyři slova] tak bylo neúspěšné. Žalovaný podal předmětnou žádost prostřednictvím datové schránky dne 11.10.2014, tj. několik dnů po uplynutí lhůty, navíc nesprávným způsobem, datová zpráva byla bez jakékoliv identifikace, přílohu nebylo možné otevřít. Přestože si byl žalovaný vědom způsobu podání žádosti a lhůty pro její podání, porušil svou povinnost a postupoval v rozporu s odbornou péčí, když nezajistil včasné podání [anonymizována čtyři slova], požádal o přidělení oprávnění k přístupu do aplikace elektronického podání pro [anonymizována dvě slova] až 5.11.2014, podal [anonymizována čtyři slova] až 14.1.2015, tj. více než 3 měsíce po uplynutí lhůty. Žalobkyně s tvrzením žalovaného ohledně promlčení nároku zásadně nesouhlasí, neboť se po žalovaném domáhá náhrady škody představující zaplacenou spoluúčast na pojistném plnění ve výši 75 000 Kč, nikoli náhradu škody z titulu škody způsobené v důsledku porušení povinností žalovaného při výkonu daňového poradenství, je tak třeba vázat počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty na vědomost žalobkyně o vzniklé škodě, které se domáhá, tedy nejdříve dne 30.8.2019, kdy žalobkyně obdržela dopis pojišťovny v němž byla vyrozuměna o uznání nároku na náhradu škody způsobené společnosti [právnická osoba] a vyplacením pojistného plnění se spoluúčastí ve výši 75 000 Kč, přičemž žalobkyně spoluúčast uhradila dne 6.9.2019, a teprve tímto okamžikem, kdy ze svých majetkových prostředků vyplatila finanční prostředky, se její majetkový stav snížil a vznikla jí majetková újma, jejíž náhrady se po žalovaném domáhá. 4. V duplice žalovaný uvedl, že má za to, že nárok žalobkyně na regres proti žalovanému nevznikl, neboť žalobkyně si nepočínala tak, aby škodu eliminovala, vznikl-li by vůči žalovanému nárok na regres, je promlčen. Svá tvrzení opírá o fakt, že společnosti [právnická osoba] vznikla prokazatelně škoda nejpozději v lednu 2015, kdy bylo jasné, že žádosti o vratku DPH nebylo vyhověno. Za předpokladu tříleté promlčecí lhůty plnila žalobkyně na základě výzvy společnosti [právnická osoba] z dubna 2019 z vlastního rozhodnutí, ačkoli mohla uplatnit námitku promlčení a povinnosti se zprostit. Rozhodla-li se žalobkyně nahradit škodu i přesto, že k náhradě škody nebyla povinna, nemůže následně požadovat regres po žalovaném, neboť by se jednalo o postup zjevně nespravedlivý, v rozporu s dobrými mravy, když tento objektivně očekává, že jakákoli jeho případná odpovědnost za škodu zaniká nejpozději uplynutím promlčecí lhůty. Nepřijala-li žalobkyně opatření, která by zabránila vzniku škody, tj. neuplatnila námitku promlčení, musí nést újmu sama. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z mandátní smlouvy o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradenství soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne 2.1.2014 smlouvu, kterou se žalovaný zavázal poskytovat daňové, ekonomické a organizační poradenství v souladu s právními předpisy ČR, a to v kvalitě odpovídající významu a postavení žalobkyně. Žalobkyně se za uvedené zavázala žalovanému hradit odměnu 45 000 Kč za daňové poradenství a 30 000 Kč za ekonomické a organizační poradenství měsíčně. Dle § 8 sml