5 C 272/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], kterou uzavřela [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do data splatnosti, kterým byl určen den 23. 10. 2014. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti a žalovaný se zavázal do data splatnosti, tj. do 21. 10. 2014 úvěr vrátit, což žalovaný stvrdil svým podpisem (Prohlášením [číslo] ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne [datum], přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. Podacího archu ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne [datum], žalovaný neuhradil ničeho (Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vč. Podacího archu ze dne [datum]). Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný platně uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, což stvrdil podpisem na předmětné smlouvě, současně s tím se v této smlouvě zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 21. 10. 2014. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z., což bylo žalovanému oznámeno. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 204,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 9 300 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé; účast na jednání soudu), a jednoho úkonu ve výši 750 Kč dle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.