5 C 315/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala a žalované zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum], a to převodem na účet, který žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, formou textové zprávy SMS. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně vrátit zápůjčku do 24. 11. 2014. Žalovaná do dne splatnosti zápůjčku nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne [datum], o čem byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, žalovaná je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to v hotovosti, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do 22. 11. 2014 (Prohlášením [číslo] ze dne [datum] s podpisem žalované). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne [datum], přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalované dopisem ze dne [datum] sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. Podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne [datum], žalovaná neuhradila ničeho (Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vč. Podacího archu). Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná platně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, což stvrdila podpisem na předmětné smlouvě, současně s tím se v této smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit do 22. 11. 2014. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.