59 C 124/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] u Okresního soudu Praha-západ, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti dne [datum], domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] poskytla žalobkyně žalované neodkladnou zdravotní péči, přičemž zpětně bylo zjištěno, že žalovaná neměla platné zdravotní pojištění a proto jí vznikla povinnost vynaložené náklady uhradit. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] znějící na částku [částka], splatnou dne [datum]. Žalovaná předmětnou částku neuhradila ani v návaznosti na upomínku. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že pro ni bylo překvapivé, že v době ošetření neměla mít pojištění, dozvěděla se to až dotazem u VZP, kdy jí bylo sděleno, že bylo její veřejné zdravotní pojištění v inkriminované době přerušeno. Žalovaná se domnívá, že pokud by jí byla zaslána řádně předžalobní upomínka, dlužnou částku by uhradila. Po podání žaloby uhradila dvakrát [částka], domnívá se, že je žaloba bezpředmětná a sdělené okolnosti by měly být vzaty v úvahu při rozhodování o nákladech řízení. Žalovaná není občankou ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jelikož žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši [částka], kterou žalobkyně započítala na dluh tak, jak je uvedeno v částečném zpětvzetí. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a to v souladu s ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). V návaznosti na shora uváděnou argumentaci žalované se žalobkyně k výzvě soudu vyjádřila tak, že druhá částka [částka] bude žalované vrácena a co se týká náhrady nákladů řízení, má za to, že tyto jí po právu náležejí, neboť předžalobní upomínku zasílala žalované jak na adresu, kterou jí sama žalovaná sdělila při poskytnutí zdravotní péče, tak na adresu, na které byla žalovaná dle Cizineckého informačního systému hlášena. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a o. s. ř. tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná byla dne [datum] ošetřena na pracovišti žalobkyně, aniž byla v dané době účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěna. Daňovým dokladem [číslo] splatným dne [datum] bylo žalovanému vyúčtováno celkem [částka] za poskytnutou zdravotní péči. Upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě předmětné částky a byla upozorněna na možnost podání žaloby. Tato upomínka byla žalované zaslána na dvě adresy, a to na adresu [adresa], [obec a číslo], přičemž dle zjištění z ISZR byla druhá uvedená adresa v období od [datum] do [datum] adresou pobytu žalované, čili žalobkyně postupovala správně, když upomínku v březnu 2018 zaslala na uvedenou adresu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle §§ 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“) upravujících rozsah, vznik a zánik zdravotního pojištění a smlouvu o péči o zdraví. Z důvodů výše uvedených, když žalovaná nebyla v rozhodné době účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěna a bylo jí žalobkyní poskytnuto ošetření, za nějž žalovaná včas neuhradila předmětnou vyfakturovanou částku, soud žalobě vyhověl; po částečném zpětvzetí žaloby tedy přiznal žalobkyni úroky z prodlení z žalované částky, a to v souladu s ust. § 513, § 1968 a § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) a dále za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci). S ohledem na shora uvedené, když žalobkyně zaslala žalované řádně předžalobní výzvu na adresu u žalované evidovanou, nekorigoval soud náhradu nákladů řízení. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.