11 C 118/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 966,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne 12. 2. 2020 (dále také jen„ smlouva“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 12. 2. 2020 Smlouvu o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky ke Smlouvě [anonymizována dvě slova] úvěru [anonymizováno] půjčka (dále jen„ smluvní podmínky“). Uzavření smlouvy žalovaná stvrdila svým podpisem. V době uzavření smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalované splácet úvěr, a to jednak lustrací v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), v bankovním a nebankovním registru klientských informací, jednak vyžádáním informací od žalované. Žalovaná žalobkyni předložila k prokázání svých příjmů a výdajů faktury, na jejichž základě vyúčtovala poskytování administrativních služeb svému odběrateli, a rovněž výpisy ze svého účtu za období listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020, dle nichž příjmy žalobkyně dosáhly v listopadu 2019 cca 45 000 Kč a výdaje 37 000 Kč, v prosinci 2019 se příjmy rovnaly cca 43 000 Kč a výdaje 46 000 Kč a v lednu 2020 příjmy činily cca 77 000 Kč a výdaje 71 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalované poskytla [anonymizováno] informace o [anonymizováno] úvěru (Smlouvou o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] podmínkami ke Smlouvě o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova], výpisem z účtu vedeným na jméno žalované u [právnická osoba] za období listopad 2019, prosinec 2019, leden 2020, 3x fakturou vystavenou žalovanou vždy na částku 35 000 Kč dne 10. 11. 2019, 10. 10. 2019 a 10. 1. 2020, formulářem [anonymizováno] informace o [anonymizováno] úvěru). 5. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 30 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 111,33 % ročně, hodnotou RPSN 190,59 % a měsíční splátkou 2 992 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 12. 3. 2020, následující splátky vždy ke 12. dni v měsíci. Celkově měla žalovaná zaplatit žalobkyni 89 760 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala, že žalobkyni uhradí smluvní pokutu ve výši 499 Kč a v případě zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky vždy ve výši 450 Kč a zákonné úroky z prodlení (Smlouvou o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] čl. VI. Smluvních podmínek ke Smlouvě o [anonymizováno] úvěru [anonymizována dvě slova]). 6. Dne 14. 2. 2020 žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně na její účet 30 000 Kč (potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 17. 2. 2020). Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, neboť dne 15. 3. 2020 zaplatila částku 3 491 Kč a dne 14. 4. 2020 částku 3 491 Kč, dále žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to navzdory upomínce žalobkyně. Žalobkyně proto [anonymizováno] zesplatnila ke dni 8. 9. 2020 (upomínkou ze dne 17. 5. 2020, zesplatňujícím dopisem ze dne 11. 9. 2020). Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 29 562,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 404,29 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění a dále narůstajících od 9. 9. 2020 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila navzdory zaslané předžalobní upomínce (předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2021, výpisem ze sledování zásilek [anonymizováno]). 7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru (dále též jen„ zákon“). 10. Podle § 2395 a násl. o. z. se [anonymizováno] o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizováno] úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o [anonymizováno] úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky úrok ve výši 111,33 % ročně z dlužné jistiny; celkovou dlužnou částku ve výši 89 760 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou [anonymizováno] smlouvu, tedy o předem připravený [anonymizováno] produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 18. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala posouzení příjmové i výdajové stránky úvěruschopnosti žalované, neboť bonitu žalované ověřila nejen lustrací v příslušných registrech, ale rovněž vyžádáním relevantních podkladů od žalované (zejména výpisů z účtu). V tomto smyslu tedy při sjednávání smlouvy o [anonymizováno] úvěru nepochybila. 19. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. 20. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 190,59 %. Z databáze [příjmení] se však podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v únoru 2020 8,39 %. Ve smlouvě byla tedy více než 22násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu [název soudu], podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí [anonymizováno] [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 22násobkem. 21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 23 018 Kč. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalované (ve výši 6 982 Kč) směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. 22. Co se úr