11 C 170/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci 73 975 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku nájemného a záloh na služby za období od listopadu 2019 do února 2020. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřeli dne 29. 3. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] na adrese [adresa]. Nájemné si sjednali ve výši 12 000 Kč měsíčně, žalovaný byl rovněž povinen hradit zálohy na služby ve výši 2 800 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena do 25. dne předcházejícího měsíce, žalobce proto požaduje úroky z prodlení z částky dlužného nájemného vždy od 26. dne příslušného předcházejícího měsíce. Žalobce vyúčtoval žalovanému zálohy podle skutečné spotřeby za období nájmu ve výši 14 775 Kč a požaduje úroky z prodlení z této částky a z částek neuhrazených záloh (celkem tedy 25 975 Kč) od 1. 5. 2021. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobce jakožto pronajímatel uzavřel s žalovaným jako nájemcem dne 29. 3. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] [anonymizována čtyři slova] na adrese [adresa]. V [anonymizováno] nájemní smlouvy si strany sjednaly nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 800 Kč měsíčně. [anonymizována dvě slova] nájemní smlouvy se žalovaný zavázal složit peněžitou jistotu ve výši 14 800 Kč. Nájemné a zálohy na služby byly splatné do 25. dne předcházejícího měsíce, vyúčtování záloh bylo splatné do 30 dnů po předložení písemného vyúčtování (nájemní smlouvou ze dne 29. 3. 2019). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2020, nájem však reálně skončil dne 19. 3. 2020 (nájemní smlouvou ze dne 29. 3. 2019, [anonymizováno] protokolem ze dne 19. 3. 2021). Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy na služby za období od listopadu 2019 do února 2020, celkem tedy 59 200 Kč. Tento dluh žalovaný výslovně uznal. Nájemné a zálohy na služby za březen 2020 byly uhrazeny ze složené jistoty ([anonymizováno] protokolem ze dne 19. 3. 2021, [anonymizováno] nákladů záloh a spotřeby ze dne 27. 12. 2020). Žalobce vyúčtoval žalovanému zálohy a spotřebu za období nájmu bytu, dle něhož žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 14 775 Kč; žalobce odeslal vyúčtování žalovanému na adresu uvedenou v nájemní smlouvě dne 28. 12. 2020 ([anonymizováno] nákladů záloh a spotřeby ze dne 27. 12. 2020, [anonymizováno] zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním objektu ze dne 21. 4. 2020, [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno] za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019). Dlužnou částku žalovaný neuhradil navzdory předžalobní upomínce, která se dostala do sféry jeho dispozice (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 22. 7. 2021 s podacím lístkem). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. 9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Žalobce s žalovaným uzavřel nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému k dočasnému užívání byt a žalovaný se za užívání bytu zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč, zálohy na služby ve výši 2 800 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, neboť neuhradil nájemné a zálohy na služby za období od listopadu 2019 do února 2020 v celkové výši 59 200 Kč. Závazek hradit nájemné a zálohy na služby za měsíc březen 2020 zanikl zápočtem složené jistoty dle § 1982 o. z. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše 59 200 Kč ve smyslu § 2053 o. z., čímž došlo k přenesení důkazního břemene a bylo na žalovaném, aby prokázal neexistenci dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhrazení dluhu netvrdil a ani v této souvislosti nenavrhnul žádné důkazy, soud má nárok žalobce za prokázaný (srov. § 133 o. s. ř.). Žalobce nadto po právu požaduje po žalovaném částku 14 775 Kč jakožto vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu. 12. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobce tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení z částek dlužného nájemného žalobce požaduje od 26. dne předcházejícího měsíce, ovšem v souladu s § 2251 odst. 1 o. z. mu toto právo přísluší až od 6. dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Soud proto žalobu co do úroku z prodlení výrokem II. tohoto rozsudku částečně zamítl. Co se týče úroku z prodlení z dlužných částek záloh ve výši 11 200 Kč (4 x 2 800 Kč) a nedoplatku vyúčtování ve výši 14 755 Kč, celkem tedy 25 975 Kč, soud úroky z prodlení žalobci přiznal v souladu s jeho návrhem od 1. 5. 2021, ačkoliv dle nájemní smlouvy nastala splatnost dříve. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 069,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 699 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 73 975 Kč, sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 050 Kč ve výši 2 320,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobce. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.