12 C 189/2021-95 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 3. 2. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 587,20 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 587,20 Kč od 10. 9. 2019 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 3. 12. 2018 rámcovou smlouvu o členství v systému [anonymizováno]. Po uzavření smlouvy žalovaný obdržel od žalobkyně čipovou kartu spolu s [příjmení] kódem, která mu umožnila po předchozí rezervaci konkrétního vozidla ve vlastnictví žalobkyně toto vozidlo prostřednictvím čipové karty odemknout, užívat a poté je uzamknout. Vozidlo je vybaveno elektronickým zařízením, které prostřednictvím čipové karty uživatele zaznamená přesnou dobu pronájmu vozidla a za tuto dobu pronájmu vozidla je následně dne 2. 9. 2019 žalobkyní vystavena faktura. Žalovaný provedl rezervaci a za pronájem vozidel mu následně byla ze strany žalobkyně vystavena faktury č. FVC [číslo], znějící na částku 2 587,20 Kč se splatností ke dni 9. 9. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes opakované výzvy a předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Usnesením ze dne 22. 2. 2021, vydaným pod č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Šumperku vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu s tím, že se provedením šetření nepodařilo zjistit, že by žalovaný mel bydliště nebo se zdržoval v obvodu tamního soudu, a v takovém případě je místně příslušený soud, v jehož obvodu má žalovaný evidovaný trvalý pobyt dle informačního systému evidence obyvatel. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. a následně byla dne 11. 8. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 3. 12. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku rámcová smlouva o členství v systému CAR4WAY. Žalovaný po registraci do systému žalobkyně obdržel čipovou kartu, která je nepřenosná a umožňuje po předchozí rezervaci přes svůj uživatelský účet pronájem konkrétního zarezervovaného vozidla. Užívání automobilu je sjednáno jako úplatné, cena je upravena v ceníku a všeobecných podmínkách žalobkyně. Součástí smlouvy byly též všeobecného podmínky systému CAR4WAY a ceník žalobkyně (rámcovou smlouvou, registrací, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný si pronajal dne 29. 8. 2019 v [obec] od žalobkyně automobil tovární značky Škoda [anonymizováno] a [registrační značka], s nímž ujel vzdálenost 428 Kč, za což mu byla žalobkyní vystavena faktura č. FVC [číslo], znějící na částku 2 587,20 Kč se splatností ke dni 9. 9. 2019 (seznamem pronajatých vozidel, fakturou). Žalovaný však žalobkyni neuhradil nájemné za pronájem vozidla, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2020, dodejkou, kopií obálky a emailem ze dne 10. 1. 2020). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvou o členství v systému CAR4WAY, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému pronájem automobilů ve vlastnictví žalobkyně, a žalovaný se v souladu s ust. § 2201 o.z. zavázal hradit žalobkyni za každý pronajatý automobil nájemné. Žalovaný si automobily od žalobkyně opakovaně v letech 2018 – 2019 pronajímal a vystavená vyúčtování žalobkyni hradil, za pronájem vozidla ze dne 29. 8. 2019 však fakturu č. FVC [číslo], znějící na částku 2 587,20 Kč se splatností ke dni 9. 9. 2019, neuhradil, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. 8. Žalovaný dlužné nájemné za pronájem vozidla řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného nájemného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 587,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 13. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.