14 C 140/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání ve výroku I. uvedeného rozhodnutí s tím, že žalovaný byl dne 4. 4. 2020 ošetřen a pobýval v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. Žalovanému byl k úhradě nákladů na ošetření a pobyt vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 4. 4. 2020 na částku 3 000 Kč, který byl splatný dne 4. 5. 2020, v den vystavení daňového dokladu žalovaný uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše, dluh však žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl ve dne 4. 4. 2020 ošetřen v [anonymizována tři slova] [ulice], na základě čehož mu byl žalobkyní téhož dne vystaven daňový doklad [číslo] na částku 3 000 Kč s datem splatnosti 4. 5. 2020 (fakturou). Žalovaný tento svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 4. 4. 2020, ve kterém se zavázal dluh uhradit žalobkyni do 30 dnů od podpisu (uznáním dluhu). Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 10 dnů od jejího doručení, avšak žalovaný dluh neuhradil (předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2021, podacím lístkem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Takto zjištěný skutkový soud posoudil dle § 13 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, a contrario, ve spojení s § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách), kdy žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni splnil dobrovolně, soud žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky přiznal, spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 5. 5. 2020 ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.