14 C 182/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 633,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu účastnické smlouvy o poskytování služeb [číslo] [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. Žalovaná částka se skládá z poplatku za služby za dobu od 20. 9. 2018 do 19. 10. 2018 ve výši 60,07 Kč, splátky zařízení 100 Kč a haléřového vyrovnání ve výši 0,24 Kč, poplatku za služby za dobu od 20. 11. 2018 do 19. 11. 208 ve výši 64,08 Kč, splátky zařízení 100 Kč a haléřového vyrovnání 0,23 Kč, poplatku za služby za dobu od 20. 11. 2018 do 19. 12. 2018 ve výši 12,50 Kč a haléřového vyrovnání 0,48 Kč, dále požaduje žalobkyně částku 1 400 Kč vyúčtovanou dokladem [číslo] kdy se jedná o zbývající splátky zařízení, částky 3 997,99 Kč představující podmíněnou slevu zařízení, částky 2 598 Kč za instalaci zařízení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uzavřely smlouvy označené jako účastnická smlouva o poskytování služeb [číslo] [číslo] v nichž se [anonymizováno] zavázala žalované poskytovat služby [anonymizováno] komunikací a služby třetích stran a poskytnout koncové zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v ceně 6 299 Kč se slevou z3 998 Kč, přičemž žalovaná při uzavření smlouvy uhradila pouze kupní cenu 1 Kč a zbytek kupní ceny 2 300 Kč se zavázala žalobkyni uhradil v 23 pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč, jakož i platit za využité služby třetích stran a sjednané poplatky v rozsahu využitých služeb. Dne 24. 1. 2018 pak žalobkyně provedla instalaci poskytnutého zařízení, přičemž dle ceníku žalobkyně činí poplatek za instalaci 2 598 Kč. Žalovaná neuhradila fakturu [číslo] splatnou dne 3. 11. 2018, z níž žalobkyně požaduje částku 160,32 Kč (60,32 Kč poplatky za služby, 100 Kč splátka), fakturu [číslo] splatnou dne 4. 12. 2018, z níž žalobkyně požaduje částku 164,31 Kč (64,31 Kč poplatky, 100 Kč splátka), fakturu [číslo] splatnou dne 3. 1. 2019, z níž žalobkyně požaduje částku 12,50 Kč (poplatky), fakturu [číslo] splatnou dne 13. 3. 2019, z níž žalobkyně požaduje částku 1 400 Kč (za doplatek celé kupní ceny koncového zařízení), fakturu [číslo] splatnou dne 19. 3. 2019, z níž žalobkyně požaduje částku 3 997,99 Kč (vrubopis ke slevě) a fakturu [číslo] splatnou dne 19. 3. 2019, z níž žalobkyně požaduje částku 2 598 Kč (vrubopis ke slevě za instalaci zařízení). Dopisem ze dne 14. 1. [číslo] T-Mobile z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních vyúčtování delší než 3 měsíce vypověděla účastnickou smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se zavázala s účinností ke dni 12. 11. 2020 pohledávku za žalovanou převést na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8. 12. 2020. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, a to ani přes výzvu žalobkyně. 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil takto: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely účastnické smlouvy o poskytování služeb podle § 63 a násl. zákona [číslo] [anonymizováno], v rámci nichž právní předchůdkyně žalobkyně mj. poskytla žalované koncové zařízení, tedy obsahově se v této části jednalo o smlouvu kupní ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky zařízení a poplatky za služby, tuto povinnost však nesplnila, když uhradila pouze 7 splátek. [anonymizováno] [číslo listu] [číslo]. Všeobecných podmínek žalobkyně vypověděla účastnickou smlouvu z důvodu prodlení žalované s úhradou vyúčtované ceny poskytovaných služeb a splátek koncového zařízení a [anonymizováno] [číslo listu] smluvních podmínek žalovanou vyzvala k úhradě (vrácení) poskytnuté slevy na koncové zařízení ve výši 3 997,99 Kč a jeho instalaci ve výši 2 598 Kč, když sleva byla podmíněna trváním smlouvy po dobu 24 měsíců. Žalovaná dlužné částky neuhradila v termínech splatnosti, čímž se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti shora uvedených faktur a výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 300 Kč, představující náklady za vymáhání. Ze smlouvy žalované s předchůdkyní žalobkyně povinnost žalované hradit tyto náklady nevyplývá. Pokud by smlouva obsahovala povinnost spotřebitele (tj. žalované) hradit paušální náklady za zaslání upomínky, resp. hradit náklady za vymáhání v případě porušení povinností, když poskytovatel služeb ([anonymizováno]) žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá, ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnost stran k újmě spotřebitele, a k takovému ujednání by se podle § 1813 o. z. a § 1815 o. z. nepřihlíženo (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 11. 12. 2013 [stanovisko NS]). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 633,12 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.