15 C 26/2020-115 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 761 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od 9. 11. 2018 do 3. 4. 2019 vyplývající z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním příslušníkem [země], ve věci je tak dán cizí prvek. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Soud posuzoval pravomoc dle [nařízení EP], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť předmětem sporu je nárok ze smlouvy, přičemž místo, kde závazek, o nějž se jedná, měl být splněn, je v České republice. Rozhodným právem je právo české (čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení [anonymizováno] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy). 4. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], byla žalovanému ustanovena opatrovnice [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. 5. Opatrovnice uvedla, že nesouhlasí s uplatněným nárokem. K uzavření smlouvy mělo dojít zaplacením pojistného, ze stvrzenky však není zřejmé, kým byla uhrazena, resp. zda se vztahuje k danému návrhu smlouvy, nelze tedy uzavřít, že došlo k uzavření smlouvy. Nejasná je také výše žalobkyní tvrzené dlužné částky. V předžalobní upomínce byl žalovaný upomínán k úhradě vyšší částky, než je žalována, žalobkyně tedy nesplnila povinnost stanovenou v § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně návrh na uzavření smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jehož byl provozovatelem (vlastníkem byla [jméno] [příjmení]). Součástí smlouvy byly [anonymizováno] pojistné podmínky pro pojištění vozidel [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] pojistné podmínky pro povinné ručení [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ pojistné podmínky“). Počátek pojištění byl v návrhu stanoven na den 9. 5. 2018 s trváním na dobu neurčitou. Žalovaný měl platit pojistné v celkové výši 6 892 Kč za rok splatné čtvrtletně částkou 1 723 Kč vždy k 9. dni měsíců května, srpna, listopadu a února. Ke vzniku pojištění mělo dojít připsáním první čtvrtletní splátky pojistného na účet žalobkyně do 16. 5. 2018. Žalovaný dne 9. 5. 2018 zaplatil kartou na pobočce žalobkyně v ulici [ulice] na [obec a číslo] částku 1 723 Kč, referenční číslo platby [číslo]. Žalobkyně vystavila žalovanému pojistku a zelenou kartu platnou do 8. 5. 2019. Žalovaný následně zaplatil pojistné splatné 9. 8. 2018 (byť opožděně), další pojistné však již nezaplatil, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 7. 2. 2019 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 2. 4. 2019, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění ke dni 3. 4. 2019. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného za období od 9. 11. 2018 do 3. 4. 2019 ve výši 2 761 Kč, ani ve lhůtě do 25. 4. 2019, kterou žalobkyně žalovanému dodatečně stanovila v oznámení o ukončení pojištění, ani v návaznosti na předžalobní upomínku, která se dostala do sféry jeho dispozice. 7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, a to ani přes námitky vznesené opatrovnicí žalovaného v jejích vyjádřeních a u jednání konaného dne 1. 9. 2021. Na základě provedeného dokazování má za prokázané, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel. [příjmení] sám se pro účely žádosti o zaslání návrhu smlouvy označil jako provozovatel předmětného vozidla, přímo v návrhu smlouvy byly uvedeny pokyny k platbě, včetně specifického variabilního symbolu. Následně došlo k úhradě prvního pojistného na pobočce žalobkyně, kdy na potvrzení o úhradě je jako referenční číslo uvedeno číslo posuzované smlouvy. Uhrazením prvního pojistného došlo k uzavření smlouvy, žalobkyně doložila, že vystavila jmenovitě žalovanému pojistku a zelenou kartu, následně byla dokonce uhrazena 2. splátka pojistného, je tedy zjevné, že žalovaný smlouvu uzavřel a bylo mu žalobkyní podle této smlouvy plněno. Pokud by žalovaný žalobkyni první splátku pojistného neuhradil a k uzavření smlouvy by nedošlo, žalobkyně by neměla důvodu vystavovat žalovanému zelenou kartu. Pokud by žalovaný zelenou kartu neobdržel, neměl by důvod platit žalobkyni druhou splátku pojistného. Z logiky věci a z uceleného řetězce důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že k uzavření smlouvy došlo. 8. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 9. V projednávané věci tedy uzavřela žalobkyně coby pojistitelka s žalovaným coby pojistníkem smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona Smlouva byla uzavřena (nabídka přijata) konkludentně, v souladu s čl. 3 pojistných podmínek zaplacením první splátky pojistného 9. 5. 2018. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne 9. 11. 2018 a 9. 2. 2019, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 2. 4. 2019 a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 3. 4. 2019 ([anonymizováno] by nebylo prokázáno doručení předmětných výzev žalovanému, tak by to mělo za následek jen to, že pojištění nezaniklo a žalovaný by tak měl nadále platit předepsané pojistné, tj. dlužil by více, než po něm bylo žalobou požadováno.) 10. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 30. 4. 2019, jak i v žalobě požadovala. Soud přepočítal poměrnou část pojistného připadající na rozhodné období ([anonymizováno] [číslo] = 18, 88219 Kč na den pojištění, vynásobeno počtem dní v období od 9. 11. 2018 do 30. 4. 2019, tj. 173 dní = 3 266,61 Kč) a dospěl k závěru, že žalobkyně požaduje dokonce méně, než jí dle zákona náleží. Splatnost části jistiny ve výši 1 723 Kč nastala dle smluvních ujednání 9. 11. 2018, částky 1 038 Kč pak 9. 2. 2019. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 4. 4. 2019 do zaplacení (prodlení sice nastalo dříve a žalovaný je na jistině dlužný více, soud však nemohl překročit žalobní návrh). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni, jež soudu prokázala doručení předžalobní výzvy žalovanému (ve výzvě byla pohledávka jasně identifikována číslem smlouvy a specifikací předmětného vozidla, doloženo spolu s podacím archem), vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 582 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 761 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), 100 Kč za půlúkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci samé (jednoduchá výzva k plnění), dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 2 761 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci (replika z 11. 1. 2021, replika z 14. 5. 2021, účast u jednání 1. 9. 2021), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 200 Kč ve výši 882 Kč (celkem tedy 1 000 Kč + 500 Kč + 3 000 Kč + 300 Kč + 900 Kč + 882 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 12. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a další údaje (čísla smluv, vyúčtování, vyúčtované položky), čímž se celý