18 C 68/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 304 Kč s příslušenstvím přestavující dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 304 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1416,82 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 4. 2019 Smlouva byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit celkem částku 14 760 Kč spolu s příslušenstvím do 25. 5. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne 19. 8. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ode dne 28. 8. 2020. Žalobkyně nemá podklady pro prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný dluh ani částečně neuhradil, i přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením zdejšího soudu č.j. 18 C 68/2021-18, ze dne 27. 7. 2021, bylo řízení co do částky ve výši 5 304 Kč na smluvní pokutě a co do částky 2 800 Kč na kapitalizovaném úroku zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně. 4. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovanému v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Z dále uvedených důkazů soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, standartního formuláře pro spotřebitele ze dne 10. 7. 2020, soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne 25. 4. 2019 uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému téhož dne hotovostním způsobem poskytnuty peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 279,83 % a výší RSPN 1141,2 %. Žalovaný se zavázal splatit částku celkem ve výši 14 760 Kč do 30 dní. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně potvrzení o přijetí platby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně podacího archu soud zjistil, že předmětná pohledávka byla ze [anonymizováno] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn a zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 8. 9. 2020, který byl dán na poštu dne 9. 9. 2020. Ve výzvě je stanovena lhůta 10 dnů od doručení tohoto dopisu. 9. Na základě shora uvedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [anonymizováno] uzavřela dne 25. 4. 2019 s žalovaným smlouvu [číslo]. Na základě uvedené smlouvy [anonymizováno] poskytla žalovanému téhož dne částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky celkem ve výši 14 760 Kč splatit do 25. 5. 2019. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 8. 9. 2020. [příjmení] dopisem byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě. Dopis byl dán na poštu dne 9. 9. 2020. V předmětném dopise byla stanovena desetidenní lhůta ode dne doručení uvedeného dopisu. 10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení. Právní předchůdce žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně vystupoval ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo tvrzeno natož prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 12. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 13. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 14. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnil žalovanému 12 000 Kč, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo mu dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl o.z. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně nárokovala kapitalizované úroky z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 1416,82 Kč za období od 26. 5. 2019 do 10. 8. 2020 a dále od 29. 8. 2020 do zaplacení. Zdejší soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 12 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, neboť první doložená výzva k plnění byla dána na poštu dne 9. 9. 2020 tím, že se má za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání (§ 573 o.z.), tedy 14. 9. 2020. Desetidenní lhůta k zaplacení pak proběhla dnem 24. 9. 2020. S ohledem na posunutí doby, od které je žalovaný v prodlení, též musela být upravena sazba úroků s prodlení, která s ohledem na výše cit. nařízení vlády činí 8,25 %, nikoliv 9,75 %. Ve zbývající části byla tak žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesní úspěch žalobkyně se rovná jejímu procesnímu neúspěchu (s ohledem na učiněné zpětvzetí a částečné zamítnutí žaloby).