21 C 170/2020-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 6 909 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizována dvě slova], jež měla co do částky 3 585 Kč spočívat v nákladech na opravu vozidla žalobce, jež bylo poškozeno pádem sněhu a ledu ze střechy hotelu provozovaného žalovaným, v rozsahu neuhrazeném pojišťovnami žalobce a žalovaného a jež měla co do částky 3 324 Kč spočívat ve ztrátě bonusu žalobce u jeho smluvní pojišťovny, neboť v důsledku škodní události mu jeho smluvní pojišťovna v následujícím roce navýšila pojistné. 2. Soud na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: 3. Dne 11. 2. 2020 zaparkoval žalobce vozidlo [anonymizována tři slova], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) na parkovišti u hotelu [anonymizována dvě slova] pod [anonymizováno], provozovaném žalovaným. V předchozích dnech vytrvale sněžilo, na střeše hotelu byla viditelná vrstva sněhu a na stěně hotelu naproti místu, kde žalobce zaparkoval, byla výrazná cedule„ POZOR, PADÁ LED!“. Dne 13. 2. 2020, kdy se žalobce chystal opustit parkoviště, zjistil po odklizení sněhu z vozidla poškození jeho předního nárazníku. Škodu oznámil řediteli hotelu [anonymizována dvě slova] pod [anonymizováno], jakož i Policii ČR. Poškození vozidla nechal žalobce opravit [právnická osoba] s. r. o., která mu za opravu vystavila fakturu [číslo] na částku 60 578,57 Kč. Od téže společnosti si žalobce po dobu opravy také pronajal náhradní vozidlo. Za pronájem náhradního vozidla mu byla vystavena faktura [číslo] na částku 5 899,96 Kč. Škodní událost byla nahlášena společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), jež je odpovědnostním pojistitelem žalovaného, za účelem urychlení likvidace škodní události však žalobce oznámil pojistnou událost i svému havarijnímu pojistiteli, jímž je společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Přípisem ze dne 1. 4. 2020 informovala [anonymizováno] žalobce o vyplacení pojistného plnění ve výši 48 556 Kč (pojistné plnění bylo kráceno v důsledku předem sjednané minimální spoluúčasti žalobce o 10 000 Kč a dále o 4 % v důsledku nevyužití autoopravny doporučené [anonymizováno]). Do plné náhrady nákladů žalobce vzniklých v důsledku poškození vozidla tak zbývalo 17 922,53 Kč. [anonymizováno] se vyjádřila ke škodní události dne 2. 6. 2020 tak, že žalobci poskytuje pojistné plnění ve výši 8 962 Kč, a to s ohledem na 50 % spoluzavinění žalobce s ohledem na skutečnost, že žalobce zaparkoval své vozidlo pod střechu budovy, ze které hrozil pád sněhu, nadto označené cedulemi, které na předmětné riziko upozorňovaly. Žalobce vyzval žalovaného dne 10. 6. 2020 k náhradě zbylé části nákladů ve výši 8 962 Kč. Na tuto výzvu reagoval žalovaný e-mailem ze dne 25. 6. 2020, v němž deklaroval vůli [anonymizováno] přehodnotit výši pojistného plnění a poskytnout žalobci doplatek ve výši 5 377 Kč, přičemž by vycházel z toho, že poměr odpovědnosti za škodu na vozidle žalovaného a žalobce je 80:20. Dne 15. 9. 2020 sdělila [anonymizováno] žalobci písemným přípisem, že přehodnotila míru zavinění vzniku škody na straně žalobce, pročež mu poskytla doplatek pojistného plnění ve výši 5 377 Kč. Z nákladů vzniklých žalobci v důsledku škodní události tak nebylo uhrazeno 3 585 Kč. Žalobci bylo v důsledku absence bezeškodového průběhu dotčeného pojistného období navýšeno pojistné za havarijní pojištění sjednané u GČP, a to o částku 3 324 Kč ročně, jejíž úhrady se žalobce rovněž domáhá touto žalobou. 4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“): 5. Podle § 2896 o. z. oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím. 6. Podle § 2901 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. 7. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 9. V projednávané věci vznikla žalobci majetková újma (škoda) v důsledku pádu sněhu a ledu na vozidlo, jež zaparkoval pod střechu hotelu provozovaného žalovaným. Žalovaný coby provozovatel hotelu má obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2901 o. z. odklízet ze střechy hotelu sníh a led, neboť silná vrstva neodklizeného sněhu a ledu představuje onu nebezpečnou situaci, nad níž má žalovaný kontrolu, ve smyslu citovaného ustanovení. Žalovaný, vědom si nebezpečí pádu sněhu a ledu, umístil na zeď hotelu výraznou ceduli s nápisem„ POZOR, PADÁ LED!“, jež představuje varování před nebezpečím ve smyslu § 2896 věty druhé o. z., tedy výzvu k určité vyšší míře obezřetnosti. Byť se žalovaný jejím prostřednictvím nezprostil své odpovědnosti za škodu dle § 2901 o. z., následkem nerespektování takové výzvy poškozeným může být vznik jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 2918 o. z. (k tomu v podrobnostech srov. [příjmení], P. in [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014; komentář k § 2896 o. z.). To, že majitel (provozovatel) nemovitosti může (částečně) splnit svou prevenční povinnost předcházet vzniku škod pádem sněhu ze střechy nemovitosti i upozorněním na toto nebezpečí, plyne např. (ve vztahu k předchozí právní úpravě) z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2264/2000. 10. I v případě, že by soud v projednávané věci dovodil objektivní odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu podle některé ze zvláštních skutkových podstat odpovědnosti za škodu (přitom má soud za to, že popsaná škoda nepředstavuje ani škodu z provozní činnosti dle § 2924 o. z., ani škodu způsobenou věcí ve smyslu § 2936 a násl. o. z., pro nenaplnění všech znaků těchto zvláštních skutkových podstat) bez možnosti liberace, s tím že žalovaný měl bezpodmínečnou povinnost sníh a led ze střechy hotelu odklidit, tak by nebyla vyloučena možnost spoluzavinění na vzniku škody ze strany žalobce (jinak řečeno, existence objektivní odpovědnosti nevylučuje aplikaci § 2918 o. z.). Opačný závěr by ad absurdum vedl k tomu, že by žalobce mohl přijít, sníh ze střechy hotelu shodit na své auto zcela úmyslně a požadovat po žalovaném náhradu škody v plné výši s odůvodněním, že sníh neměl na střeše hotelu co dělat. Takový závěr je zjevně neudržitelný. 11. V projednávané věci byla míra zavinění žalovaného coby poškozeného samozřejmě výrazně menší. Za situace, kdy byla na střeše hotelu viditelná vrstva sněhu, na možný pád ledu byl žalobce žalovaným upozorněn a jediné tvrzené volné parkovací místo bylo přímo pod zkosenou střechu hotelu, měl žalobce raději vyhledat parkovací místo mimo areál hotelu, případně se žalovaného aspoň dotázat, zda může na daném místě parkovat delší dobu; zejména však neměl vozidlo na daném místě ponechat bezmála tři dny. Za situace, kdy činila výše škody způsobené žalobci v důsledku pádu sněhu a ledu na vozidlo 66 478,53 Kč a žalobci nebyly pojišťovnami uhrazeny toliko 3 585 Kč, považuje soud tuto neuhrazenou částku za zcela adekvátní spoluzavinění žalobce. Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že si žalovaný nechal od žalobce za stání na parkovacím místě zaplatit - zaplacené parkovné se nevztahovalo ke konkrétnímu parkovacímu místu. 12. Pokud jde o druhý nárok spočívající ve ztrátě bonusu, vyšel soud ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1520/2001. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že skutečností, na niž je obvykle vázána povinnost pojištěnce plnit svému pojistiteli platby pojistného v určité (vyšší než doposud) výši, je smluvená podmínka, jíž je nedodržení tzv. bezeškodního průběhu pojištění, tedy ta skutečnost, že v určitém časovém úseku bylo smluvním pojistitelem pojištěnci vyplaceno pojistné plnění, a nikoliv okolnost, zda pojištěná věc byla poškozena jednáním třetí osoby (osoby mimo pojistný vztah). Ke zvýšení plateb pojistného nedošlo v důsledku škodní události, ale v důsledku toho, že havarijní pojišťovna vyplatil