21 C 182/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 963 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 10. 12. 2018 do 27. 3. 2019 vyplývající z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 10. 12. 2018 smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění [anonymizováno], tovární značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód]. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění dne 10. 12. 2018 s pojistným za roční pojistné období ve výši 9 051 Kč ročně splatným měsíčně ve výši 754 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce. Součástí pojistné smlouvy byl [anonymizováno] – pojistné podle ujetých km, na základě kterého byla žalované poskytnuta sleva na pojistném. Podmínkou poskytnutí slevy vyplývající z [anonymizováno] bylo dodání snímku tachometru vozidla do dne 25. 12. 2018. Žalovaná však snímek tachometru [anonymizováno] do požadovaného data nedoložila, a proto jí bylo v souladu s [anonymizováno] smlouvy zpětně k počátku pojištění navýšeno měsíční pojistné na částku 1 597 Kč, a dále jí byl doúčtován odpovídající rozdíl za dobu od 10. 12. 2018 do 10. 4. 2019 ve výši 3 372 Kč O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 10. 2. 2019. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 754 Kč. Žalovaná však nedoplatila pojistné splatné dne 10. 12. 2018, dne 10. 1. 2019, dne 10. 2. 2019 a dne 10. 3. 2019, proto ji žalobkyně dne 12. 2. 2019 vyzvala k uhrazení dlužné částky a upozornila ji na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Žalovaná ani ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradila, účinky ukončení pojistné smlouvy tedy nastaly dne 27. 3. 2019. Za období od 10. 12. 2018 do 27. 3. 2019 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 4 913 Kč. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovanou coby pojistníkem dne 10. 12. 2018 smlouvu o [anonymizováno] odpovědnosti za újmu [anonymizováno] provozem [anonymizováno] (o [role v řízení] [anonymizováno]) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaná nesplnila svoji povinnost hradit žalobkyně pojistné, k čemuž se smlouvou zavázala, když nezaplatila pojistné splatné dne 10. 12. 2018, dne 10. 1. 2019, dne 10. 2. 2019 a dne 10. 3. 2019, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 12. 2. 2019 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 35 dnů od doručení upomínky a poučila ji o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Upomínka byla odeslána žalované dne 15. 2. 2019, podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) tak došla do sféry dispozice žalované nejpozději 20. 2. 2019. Žalovaná však dlužné pojistné neuhradila, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 27. 3. 2019. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 31. 3. 2019, požadovala však pojistné dlužné jen do 27. 3. 2019. Dlužná částka ve výši 4 913 tak sestává z částky 1 597 Kč (měsíční pojistné za období od 10. 12. 2018 do 10. 1. 2019) + 1 597 Kč (měsíční pojistné za období od 10. 1. 2019 do 10. 2. 2019) + 1 597 Kč (měsíční pojistné za období od 10. 2. 2019 do 10. 3. 2019) + 1 597 Kč (měsíční pojistné za období od 10. 3. 2019 do 10. 4. 2019): 31 (počet dní v příslušném měsíci) * 17 (počet dní trvání pojištění) – 754 Kč (platba žalované). Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 28. 3. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši 50 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal úspěšné žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v jeho nepatrné části, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 963 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.