21 C 196/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 892 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od 12. 2. 2019 do 11. 5. 2019 vyplývající z pojistné [anonymizováno] [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 12. 2. 2018 smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova], [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] Součástí smlouvy byly též [anonymizováno] podmínky [anonymizováno] 2015. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 10 660 Kč splatné ročně vždy ke 12. 2. příslušného kalendářního roku. S účinností od 12. 2. 2019 byla výše ročního [anonymizováno] navýšena na 11 789 Kč. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 12. 2. 2019, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 31. 3. 2019 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné [anonymizováno] nejpozději do 35 dnů od doručení upomínky, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného ode dne 11. 5. 2019 pro neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno], které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část [anonymizováno] na [anonymizováno] období od 12. 2. 2019 do 11. 5. 2019, ve výši 2 842 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 12. 2. 2018 smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit právní žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne 12. 2. 2019, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 31. 3. 2019 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 35 dnů od doručení upomínky a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 3. 4. 2019, podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) tak došla do sféry dispozice žalovaného nejpozději 8. 4. 2019. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 11. 5. 2019. 8. Žalobkyně má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 31. 5. 2019, požadovala však pojistné dlužné jen do 11. 5. 2019 ve výši 2 842 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 12. 5. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrokem II. rozsudku soud žalobu zamítl co do požadované částky 50 Kč s příslušenstvím představující upomínací výlohy. [anonymizována dvě slova], resp. pojistné podmínky, sice obsahují ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady spojené s upomínáním, avšak poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Takové ujednání tedy zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což vede k tomu, že se k takovému ujednání jakožto k ujednání nepřiměřenému podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v jeho nepatrné části, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 892 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.