26 C 247/2021-113 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně jako manželka žalovaného podala 23. 5. 2021 žalobu, aby jí žalovaný platil výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, když žalovaný vyživovací povinnost neplní, nežijí ve společné domácnosti. Pečuje o nezletilého syna a z předchozího vztahu má nezletilého syna, který má sirotčí důchod ve výši 6 048 Kč měsíčně. K obnovení podnikatelské činnosti přistoupila od 9. 6. 2021 a první příjem poté měla v říjnu 2021 ve výši 14 990 Kč za práci, kterou vykonala během prázdnin. Předtím měla příjem z brigád cca 10 000 Kč čistého měsíčně. 2. Žalovaný v závěru řízení akceptoval, že výživné bude činit 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný nesporoval, že se žalobkyní nevedou společnou domácnost. 3. Soud provedl důkaz oddacím listem, rodnými listy, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], složenkou na sirotčí důchod, přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2020, výpisem z živnostenského rejstříku, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], zprávou Úřadu práce ČR z 8. 9. 2021, zprávou [anonymizována dvě slova] z 16. 9. 2021, lékařskou zprávou z 11. 8. 2020, čl. 13, 14 spisu, protokolem o jednání z 31. 5. 2021 u Okresního soudu v Berouně, výpisy z účtu, dle kterých byli účastníci k 23. 5. 2021 manželé, k synovi účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] soud provedl opatrovnickou úpravu pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství tak, že s účinností od 1. 4. 2021 [jméno] [celé jméno žalovaného] svěřil do péče žalobkyně, rovněž tak pro dobu po rozvodu, a žalovaného zavázal platit výživné na [jméno] [celé jméno žalovaného] ve výši 6 500 Kč měsíčně. Se žalobkyní dále žije ve společné domácnosti syn [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] (otec [příjmení] [příjmení]), na kterého žalobkyně pobírá sirotčí důchod ve výši 6 048 Kč měsíčně. Při rozhodování Okresní soud v Berouně vyšel z toho, že žalobkyně žije s dětmi v [obec] v bytě 2 + kk s nájemným včetně energií ve výši 13 000 Kč měsíčně, že žalovaný nemá stálé bydlení, že pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy a že přespává ve firmě, že nic za to neplatí, od dubna 2021 mu chodí výplata na účet jeho sestry, do té doby mu výplata chodila na účet vedený na nezletilého [jméno]. Manželství účastníků soud pravomocně rozvedl dnem 20. 8. 2021. Žalobkyně má živnostenské oprávnění od 9. 6. 2021 na realitní zprostředkování. V roce 2020 měla žalobkyně příjem 116 394 Kč, výdaje 69 836 Kč, základ daně 46 558 Kč, pro období od 9. 11. 2020 do 31. 12. 2020 uvedla, že neměla žádné zdanitelné příjmy. Žalobkyně je vedena od 23. 11. 2020 v evidenci uchazečů o zaměstnání na ÚP [obec] bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalovaný od května 2021 do srpna 2021 obdržel na účet čistou mzdu ve výši 36 026 Kč, 36 425 Kč, 30 009 Kč, 30 629 Kč (i s dietami) a to po srážkách ze mzdy dle exekučních příkazů (2 288 Kč, 2 308 Kč, 3 662 Kč, 2 892 Kč). Dne 11. 8. 2020 žalobkyni ošetřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se závěrem poruchy přizpůsobení. V únoru 2021 žalovaný od zaměstnavatele na účet obdržel 20 032 Kč, v březnu 2021 obdržel 23 161 Kč, a tyto platby přišly na účet nezletilého [jméno]. V lednu 2021 byly z účtu nezletilého [jméno] zaplaceny nedoplatky plynu 10 880 Kč, elektřiny za říjen 2 700 Kč, elektřiny za listopad 2 700 Kč, bylo zaplaceno nájemné za leden 10 000 Kč, za únor 10 000 Kč. 4. Dle shora uvedeného vzal soud za prokázané, že manželství účastníků skončilo rozvodem 20. 8. 2021. Se žalobkyní žijí ve společné domácnosti nezletilý syn účastníků [jméno] a nezletilý syn žalobkyně [jméno], na kterého žalobkyně pobírá sirotčí důchod 6 048 Kč měsíčně. [příjmení] [jméno] žalovaný platí výživné 6 500 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy a jeho čistý měsíční příjem přesahuje i s dietami 30 000 Kč. Nájemné žalovaný žádné neplatí, přespává ve firmě. Žalobkyně žije s dětmi v bytě, za který platí nájemné. V roce 2020 měla žalobkyně příjem 116 394 Kč, výdaje 69 836 Kč, základ daně 46 558 Kč, pro období od 9. 11. 2020 do 31. 12. 2020 uvedla, že neměla žádné zdanitelné příjmy. Žalobkyně je vedena od 23. 11. 2020 v evidenci uchazečů o zaměstnání na ÚP [obec] bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Od 9. 6. 2021 obnovila podnikatelskou činnost, ze které obdržela první platbu v říjnu 2021 ve výši 14 990 Kč za práci, kterou provedla o prázdninách. Předtím měla příjem z brigád cca 10 000 Kč měsíčně čistého. 5. Dle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 6. Dle § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 7. Vzhledem k tomu, že v době od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021 (právní moc rozvodového rozsudku) účastníci nevedli společnou domácnost a žalovaný žalobkyni za červenec a srpen 2021 zaplatil na výživné manželky pouze 2 x 2 000 Kč na základě usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 25. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], dospěl soud k závěru, že byly splněny podmínky proto, aby soud žalobkyni přiznal výživné manželky za období od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021 a to částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně s ohledem na výši příjmu žalovaného a výši příjmu žalobkyně a dále při posouzení toho, že žalobkyně se stará o syna účastníků řízení. 7. Dluh na výživném za období od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021 soud vyčíslil následujícím způsobem. 23. 5. 2021 až 31. 5. 2021 1 161 Kč (4 000 Kč: 31 = 129 Kč x 9 dnů = 1 161 Kč) červen 4 000 Kč červenec 2 000 Kč (4 000 Kč – 2 000 Kč zaplacených z předběžného opatření) srpen 580 Kč (4 000 Kč: 31 = 129 Kč x 20 dnů = 2 580 Kč – 2 000 Kč zaplacených z předběžného opatření) tj. celkem dluh 7 741 Kč 8. Další důkazy soud neprovedl, neboť provedené důkazy umožnily věc rozhodnout. 9. O všech nákladech řízení soud s ohledem na výsledek sporu rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (§§ 142 odst. 2, 224 odst. 1 občanského soudního řádu). 10. Dle 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud žalovanému uložil, aby České republice zaplatil soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 500 Kč.