28 C 122/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 4. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 2 819,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému dne 1. 5. 2018 poskytl zdravotní péči. Protože žalovaný nebyl pojištěn v rozsahu poskytnuté péče, byla mu dne 22. 6. 2018 vystavena faktura se splatností 6. 7. 2018. Po datu splatnosti faktury žalobce žalovaného vyzval dopisem k uhrazení dluhu, avšak žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Slovenska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu plyne z čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne 12. 12. 2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce poskytl žalovanému dne 1. 5. 2018 zdravotní péči. Za tuto zdravotní péči žalobce žalovanému vystavil na základě účtu za ošetření pacienta dne 22. 6. 2018 daňový doklad - fakturu [číslo] na částku 2 819,20 Kč se splatností dne 6. 7. 2018 (Faktura [číslo]; účty za ošetření pacienta). Žalovaný neuhradil ničeho, a tak byl upomínkou [číslo] ze dne 31. 7. 2018 vyzván žalobcem k uhrazení dluhu 2 819,20 Kč (Upomínka ze dne 31. 7. 2018). 7. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalovaný neprokázal, že by v době ošetření byl účasten pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani nebyl nijak pojištěn, byl proto povinen dle § 2636 odst. 2 o. z. žalobci uhradit náklady spojené se zdravotní péčí, přičemž byla žalovanému vystavena faktura k úhradě za poskytnutou zdravotní péči. Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradil ničeho, ani neprokázal, že by v daném období byl pojištění, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobce. 8. Soud má za to, že se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a odměny dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (předžalobní výzva a návrh ve věci samé) po 300 Kč, tj. 600 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř