28 C 259/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 011 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, který žalobkyně za období od 15. 7. 2020 do 14. 5. 2021 kapitalizovala částkou 69 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 12. 2019. Žalovaná částka představuje dluh na pojistném, které žalovaný neuhradil za období od 27. 6. 2020 do 14. 7. 2020, když pojištění bylo ukončeno pro změnu vlastníka s účinností ke dni 14. 7. 2020. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na urgence žalobkyně a předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba s výzvou doručena na adresu pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel postupem dle ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V daném případě soud zjistil, že žalovaný je občanem Uzbekistánu, avšak v ČR má bydliště. Pravomoc českého soudu je dána v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 27. 12. 2019 smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka] Smlouva byla uzavřena s počátkem pojištění ode dne 27. 12. 2019 a s ročním pojistným ve výši 21 846 Kč, splatným půlročně (pojistnou smlouvou). Součástí pojistné smlouvy byly také všeobecné pojistné podmínky žalobkyně a sazebník poplatků za vymáhání pojistného. Žalovaný požádal o ukončení smlouvy k datu 7. 5. 2020 s doručením žalobci dne 13. 7. 2020 (žádostí ze dne 9. 6. 2020). Žalovaný pojistné splatné dne 26. 12. 2019 neuhradil, a to ani v návaznosti na výzvu žalobkyně. Dlužné pojistné za období od 27. 6. 2020 do 13. 7. 2020 činí 711 Kč a náklady na vymáhání částku 300 Kč (předpisem pojistného). Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes opakované výzvy žalobkyně (upomínky ze dne 31. 8. 2020, pokus o smír ze dne 2. 10. 2020). Právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný nereagoval (předžalobní upomínkou, podacím archem). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle ust. § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“). Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 27. 6. 2020 do 14. 7. 2020 včetně, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušil svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (ust. § 12 a § 13 z. p. o. v.). Žalovaný pojistné řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle ust. § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s ust. § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého plnění a podle ust. § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 011 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.