34 C 147/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 2021, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 3 248 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný dne 4. 4. 2018 kolem 19:35 hod na [obec a číslo] v ulici [ulice a číslo], před lávkou přes ulici [ulice] napadl [jméno] [příjmení], nar. [rok], a to tak, že zranění poškozeného vyžadovala [anonymizováno] ošetření v [anonymizováno] nemocnici. Jednání žalovaného bylo předmětem [anonymizováno] řízení přestupkové komise Úřadu městské části [obec a číslo], [anonymizováno] [spisová značka]. Řízení bylo uzavřeno jako přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb., o přestupcích. V důsledku protiprávního jednání žalovaného a v příčinné souvislosti s poškozením zdraví [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], uhradila žalobkyně náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 3 248 Kč. Žalovaný má povinnost žalobkyni tuto úhradu nahradit, avšak do dnešního dne tak neučinil, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se v soudem poskytnuté lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný fyzicky napadl dne 4. 4. 2018 [jméno] [příjmení], v [obec a číslo] v ulici [ulice a číslo], před lávkou přes ulici [ulice], čímž mu způsobil otevřenou ránu tváře a temporomandibulární krajiny, což si vyžádalo [anonymizováno] ošetření v [anonymizováno] nemocnici (vyúčtování [anonymizováno] péče k náhradě za léčení, dopis o výsledku správního řízení). Jednání žalovaného bylo předmětem řízení přestupkové komise Úřadu městské části [obec a číslo], odbor vnitřních věcí, [anonymizováno] [spisová značka]. Řízení bylo ukončeno vydáním příkazu, kterým byl žalovaný shledán vinným, právní moc nabyla dne 21. 6. 2018 ([anonymizováno] o výsledku správního řízení ze dne 20. 2. 2019). V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce, [jméno] [příjmení], nar. 1987, uhradila žalobkyně náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 3 248,36 Kč. [příjmení] 3 248,36 Kč se skládá z nákladů ambulantní péče 2 262,17 Kč a nákladů na dopravu 986,19 Kč provedené dne 10. 4. 2019 (důkaz: [anonymizováno] zdravotní péče k náhradě za léčení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nákladů na hrazené služby dopisem ze dne 4. 6. 2020 ([anonymizováno] včetně kopie doručenky). 5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených a předložených žalobkyní, které plně prokazují tvrzení uvedená v žalobě. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. 6. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud k následujícímu právnímu závěru: V důsledku fyzického napadení svého pojištěnce vynaložila žalobkyně náklady na léčení ve výši 3 248 Kč, k jejichž uhrazení je podle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, povinen žalovaný, který pojištěnce žalobkyně dne 4. 4. 2018 fyzicky napadl. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se tak v prodlení s placením dluhu a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, studium dokumentace a sepis žaloby). 10. Dle usnesení [název soudu] ze dne 28. 6. 2012, [anonymizováno] [spisová značka] plyne, že zdravotní pojišťovny nejsou v řízeních o nároku na náhradu nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložily v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci, osvobozeny od soudních poplatků podle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2011. Přestože podáním návrhu vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč podle [anonymizováno 6 slov]) Sazebníku poplatků, žalobkyně soudní poplatek nezaplatila. Žalobkyně není v tomto řízení osvobozena od soudních poplatků, a proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost k úhradě soudního poplatku za jí podanou žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil v odůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.