46 C 132/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit v rubru uvedenou částku z titulu nevráceného [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu 11. 4. 2019 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně poskytla na základě [anonymizováno] žalovanému částku 5 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný měl povinnost poskytnuté prostředky splácet spolu se smluvním úrokem 20 % měsíčně a zároveň zaplatit poplatek za čerpání [anonymizováno] ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 000 Kč. V případě prodlení se splácením části dluhu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení, maximálně za tři měsíce prodlení. Žalovaný neuhradil ničehož, celý dluh se proto stal v souladu s uzavřenou smlouvou splatný. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 30. 11. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne 11. 4. 2019 částku 5 000 Kč. Tento účet je na výpisu žalobkyně označen jménem žalovaného a to též svým sdělením ze dne 16. 6. 2021 potvrdila [právnická osoba] Smlouva o [anonymizována dvě slova] [číslo] má jako klienta uvedeného žalovaného, jako [anonymizováno] žalobkyni. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, v kolonce vyhrazené pro podpis žalovaného či jiná identifikace chybí, je zde uvedeno pouze jméno příjmení žalovaného. Žalovaný v únoru 2019 dosahoval příjmu ze zaměstnání ve výši 21 811 Kč čistého. Žalobkyně vyhotovila za období května 2019 až září 2019 výpisy k [anonymizována dvě slova] na jméno žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 8. 10. 2019, a to do 15. 11. 2019. Předmětný dopis byl předán k poštovní přepravě dne 8. 10. 2019. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že [anonymizováno] poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a [anonymizováno] se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o [anonymizována dvě slova]. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova], kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o [anonymizována dvě slova], neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno], i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V řízení byla prokázána pouze příjmová stránka žalovaného, nikoliv již jeho výdajová stránka. 9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském [anonymizováno] a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel [anonymizováno] má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit [anonymizováno] dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal [anonymizováno] žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. [ustanovení pr. předpisu] plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] Evropské Unie. 11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí [anonymizováno] v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalovanému 5 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 5 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 5 000 Kč ode dne 16. 11. 2019 do zaplacení. 14. Soud žalobu, co do částky 4 204 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 9 204 Kč od 1. 8. 2019 do 15. 11. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 4 204 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci předžalobního dopisu ze dne 8. 10. 2019, který byl podán k poštovní přepravě dne 8. 10. 2019, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne 15. 11. 2019 (tak jak byla v dopise stanovena lhůta k plnění). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 293,36 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 204 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon (závěrečný návrh ze dne 23. 11. 2021) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.