5 C 146/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 34 361,07 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] ve které se žalobkyně zavázala dodávat zemní plyn do odběrného místa (na adresu [ulice a číslo] [obec a číslo], dále jen„ odběrné místo“) a žalovaný se zavázal za tyto služby platit stanovenou cenu. Žalovaný neuhradil fakturu [číslo] na částku 34 361,07 Kč, splatnou dne 5. 11. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), se nevyjádřili, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o připojení k distribuční soustavě, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně připojit odběrné plynové zařízení k distribuční soudstavě a umožnit mu odběr zemního plynu, dodávat zemní plyn a s tím spojené služby do odběrného místa a závazek žalovaného zemní plyn odebírat a platit žalobkyni cenu dodávky plynu dle stanoveného ceníku (Smlouvou [číslo] ze dne 29. 3. 2019). Žalovanému byla vystavena dne 15. 10. 2020 faktura za období 18. 12. 2019 – 12. 10. 2020 na částku 34 361,07 Kč se splatností 5. 11. 2020 (Fakturou [číslo] ze dne 15. 10. 2020). Žalovaný na předmětnou fakturu neuhradil ničeho, ani přes výzvy žalobkyně (Předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021; Podacím archem z 3. 5. 2021). 6. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 7. Po právní stránce soud posoudil věc dle podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, kdy smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. 8. Dle § 62 odst. 2 písm. i) energetického zákona je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 9. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žalovanému z titulu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu vznikla povinnost dle § 72 odst. 2 energetického zákona zaplatit za tuto dodávku stanovenou cenu. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu za období od 18. 12. 2019 – 12. 10. 2020 na částku 34 361,07 Kč se splatností 5. 11. 2020, na kterou žalovaný ničeho neuhradil, čímž se dostal do prodlení, a žalobkyni tak v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vzniklo právo požadovat po žalovaném ode dne následujícího po splatnosti předmětného dluhu vedle dlužné částky též úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 897 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 719 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 361,07 Kč sestávající se ze tří úkonů po 500 Kč dle § 14b odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. S ohledem na 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Protože byla žaloba podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, celý proces se stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení pouze v rozsahu podle § 14b a.t. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 13. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.