5 C 154/2020-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaném peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 1 828 Kč. Žalovaný neuhradil do data splatnosti ničeho, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny od 24. 5. 2017 do 5. 10. 2018 ve výši 2 500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nereagovala. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní žalovaným byla za použití prostředků elektronické komunikace na dálku dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] s výší úvěru 5 000 Kč a žalovaný se zavázal kromě částky 5 000 Kč vrátit žalobkyni též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč, se sjednanou splatností dluhu ve lhůtě 28 dnů (tj. dne 19. 4. 2017). Pro případ prodlení s úhradou peněžních prostředků byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky (Smlouvou o úvěru [číslo]; potvrzením o platbě na účet č. [bankovní účet]). Žalovaný částku neuhradil, ani přes výzvy žalobkyně (Výzvou ze dne [datum]; e-mailem ze dne [datum]). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. Žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalovanému úvěr, žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky, ani přes výzvu žalobkyně, ve smyslu § 2399 zák. č. 89/2012 Sb., řádně nevrátil. 8. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. a smluvní pokuty. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 9 328 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 10. Protože je žaloba podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobce pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, celý proces se stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení pouze v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobce je tímto právním zástupcem zastoupen ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 11. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP.