59 C 143/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 13. 1. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 977 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že tento nárok vznikl porušením povinností plynoucích ze smlouvy o nájmu [číslo] na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému užívací právo k části nemovité věci. Žalovaný nezaplatil nájemné za dobu od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný je zahraniční fyzickou osobou podnikající v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 63 ve spojení s čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: účastníci řízení uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému přenechán prostor specifikovaný ve smlouvě k užívání s tím, že bylo smluveno nájemní ve výši 205 Kč za každý započatý měsíc, přičemž bylo splatné jednorázově předem, a to společně s DPH, v případě prodlení byl sjednán úrok 0,5 % denně. Žalovaný neuhradil sjednané nájemné za dobu od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021, a to ani v návaznosti na upomínky a v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil, ev. že by žalobkyni na zaplacení dané částky nevznikl nárok. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal žalobkyni i sjednané úroky z prodlení z žalované částky v souladu s ust. § 513, § 1968 a § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 977 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.