59 C 152/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 2 588 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu porušení povinností plynoucích z pojistné smlouvy [číslo] kterou účastníci uzavřeli s počátkem pojištění 26. 4. 2018; roční pojistné bylo sjednáno na 7 240 Kč. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, byl žalobkyní upozorněn na dluh na pojistném a možnost ukončení smlouvy. Za období od 26. 4. 2019 do 8. 9. 2019, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy, žalovaný dluží žalobkyni na pojistném částku 2 588 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastníci dne 25. 4. 2018 platně uzavřeli pojistnou smlouvu, kterou bylo sjednáno pojištění majetku (označení produktu [anonymizována dvě slova]). Pojistné bylo sjednáno s roční splátkou ve výši 7 240 Kč. Žalovanému vznikla povinnost platit pojistné v dohodnutých termínech. Žalovaný na pojistném za období od 26. 4. 2019 do 8. 9. 2019 (kdy došlo k zániku pojistné smlouvy z důvodu neplacení pojistného) ničeho neuhradil, přičemž dlužná částka činí 2 588 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný nezaplatil žalobkyni pojistné za stanovené pojistné období, kdy byla plně kryta rizika žalovaného z pojištění, porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy a žalobkyně má právo požadovat pojistné za dobu do zániku pojistné smlouvy. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Soud proto žalobkyni uvedený nárok přiznal a zavázal žalovaného k jeho úhradě včetně úroků z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 588 Kč sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud žalobkyni nepřiznal nárokovanou jednu paušální náhradu, a to za žádost o výpis z centrální evidence exekucí, neboť toto nespatřuje jako účelné, když opatření výpisu z centrální evidence exekucí není podmínkou pro uplatnění práva u soudu. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.