59 C 158/2020-57 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 4, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit jí 8 200 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela se [právnická osoba], která pohledávku za žalovanou postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila na žalobkyni. K odůvodnění zejména uvedla, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti dne 12. 4. 2006. Žalovaná se zavázala zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Žalovaná měla celkovou dlužnou částku uhradit v hotovosti ve 39 týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, uhradila celkem pouze 7 790 Kč. Žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazení části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce 8 200 Kč. Žalovaná ani po výzvách dlužnou částku neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [anonymizováno], žalovaná je občankou ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastnic předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud vzal za prokázané, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), která později ([datum]) pohledávku za žalovanou postoupila [právnická osoba] [anonymizováno], která ji posléze ([datum]) postoupila na žalobkyni, uzavřely 12. 4. 2006 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy o půjčce [anonymizováno] poskytl žalované v hotovosti půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala [anonymizováno] zaplatit za poskytnutou půjčku souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč, celkem tedy [částka]. Doba splácení byla sjednána v týdenní frekvenci po dobu 39 týdnů po 410 Kč. Dále bylo sjednáno, že splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem (žalovanou) budou použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku a teprve po úplném uhrazení poplatku budou započítávány na půjčku. Žalovaná však uhradila pouze 7 790 Kč (smlouva o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek vč. oznámení, čl. 5 smluvních podmínek). Z uvedených důvodů soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě [anonymizováno] půjčil žalované 10 000 Kč v hotovosti dne [datum], přičemž se žalovaná zavázala poskytnutou půjčku včetně poplatku ve výši 5 990 Kč vrátit ve 39 týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaná splatila pouze 7 790 Kč. [anonymizováno] svoji pohledávku za žalovanou z předmětné půjčky postoupil [právnická osoba] [anonymizováno], která ji posléze ([datum]) postoupila na žalobkyni. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 z. č. 89/2012 Sb. Soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. [anonymizováno] poskytl žalované hotovostní půjčku 10 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet formou hotovostního inkasa (k rukám zástupce [anonymizováno]) v týdenních splátkách po 410 Kč. Účastnice dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 990 Kč. Žalovaná však splatila pouze 7 790 Kč. Žalovaná tedy porušila svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku tj. částku ve výši 10 000 Kč a dluží žalobkyni část nesplacené půjčky ve výši 2 210 Kč. Co se týká povinnosti žalované zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek, shledal soud smlouvu v této části (§ 41 OZ) neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaná vystupovala jako spotřebitelka, tak i pro neurčitost. Ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, není nikde ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ souhrnný poplatek“ není spotřebitel (žalovaná) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Zrekapitulováno řečené, soud na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení poskytnuté půjčky a zákonného úroku z prodlení našel oporu v právu a zavázal žalovanou k úhradě neuhrazené části půjčky a úroku z prodlení do doby jejího zaplacení (výrok I.). Oporu v právu však nenašel nárok žalobkyně na zaplacení souhrnného poplatku; v této části soud žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalované, která byla v řízení více úspěšná, žádné náklady nevznikly.