59 C 205/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 17. 4. 2021 domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 10. 2020 z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 29. 1. 2020 do 20. 4. 2020, vyplývající z provozování vozidla [registrační značka] bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je státní příslušnicí Chorvatska. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení EU [číslo] je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná se ke dni zahájení řízení fakticky zdržovala na území České republiky, pravomoc ve věci je tak dána, rozhodné právo je právo české. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z předložených listin vyplynulo, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. V době od 29. 1. 2020 do 20. 4. 2020 (celkem 83 dní) neměla žalovaná ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 23. 7. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 205 Kč, sestávající z příspěvku ve výši 2 905 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, avšak žalovaná na tuto výzvu doručenou do sféry její dispozice dne 27. 7. 2020 nereagovala a ničeho neuhradila. 6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 8. Ačkoliv byla žalovaná vlastníkem a provozovatelem předmětného osobního vozidla, v období od 29. 1. 2020 do 20. 4. 2020 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (35 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (83 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, řádně a včas (tj. ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy) nezaplatila, čímž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni od jí požadovaného data, byť prodlení nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni, jež doložila soudu splnění podmínky § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní výzvy žalovanému), vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 205 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč), kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.