59 C 216/2020-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 186,31 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovaným na základě návrhu z 21. 4. 2008 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Ke dni 19. 4. 2018 žalovaný vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 349 270,20 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách odlišným způsobem, popsaným v žalobním návrhu, pro komfort čerpání a extra čerpání. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a to do 30. 11. 2016; následně činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Dne 28. 4. 2020 došlo k odstoupení od smlouvy v důsledku prodlení žalované, odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 5. 2020 a dluh žalovaného se stal celý splatným. Dlužná částka sestávala z jistiny 28 673,44 Kč, úroků ve výši 3 946,26 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 737,12 Kč, nákladů na upomínání ve výši 700 Kč a pojistného ve výši 129,49 Kč. Žalovaný následně ničeho neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní, resp. předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], uzavřel na základě žádosti označené [číslo] ze dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl sjednán revolvingový úvěr s tím, že byl touto smlouvou ujednán též úrok z úvěru, výše splátek a ve všeobecných podmínkách pro poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru byl blíže specifikován způsob čerpání úvěru, splácení a smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru (8 % z každé částky, s jejímž splácením se žalovaný dostane do prodlení); výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak nehradil splátky řádně a včas tak, jak se zavázala smlouvou, přičemž konečná dlužná částka činila 34 186,31 Kč, a to včetně sjednaných pokut ve výši 737,12 Kč, úroků ve výši 3 946,26 Kč, pojistného ve výši 129,49 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 700 Kč; dopisem z 28. 4. 2020 bylo prokázáno, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru bylo od úvěrové smlouvy odstoupeno k 31. 5. 2020 a tím se stal celý úvěr splatným; předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 34 186,31 Kč. 5. Předmětné listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný a žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], mezi sebou platně sjednali smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr. Žalovaný porušil svou povinnost, když nesplácel úvěr řádně a včas, čímž se stala celá pohledávka splatnou. Předchůdkyně žalobkyně zanikla bez likvidace v důsledku přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností a s účinností od [datum] se stala nástupnickou obchodní korporací žalobkyně. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho, a stále dluží částku ve výši 34 186,31 Kč s přísl. Dopisem ze dne 1. 6. 2020 byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě dluhu. V řízení nebylo prokázáno, že by byla předmětná částka (či její část) uhrazena. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), a to podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obch.z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 497 obch.z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.), a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená, souladně sjednána, a proto žalobě vyhověl i v této části. 10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 086 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 210 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 186,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 550 Kč ve výši 326 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.