59 C 223/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 89 674,06 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o vydání platební karty [anonymizována tři slova] ze dne 9. 10. 2014 (dále také jen„ smlouva“). 2. K žalobě se vyjádřil žalovaný 2 tak, že nárok neuznává, nerozumí, proč je stranou žalovanou a nikdy mu nebyla doručena výzva k plnění, neboť má bydliště v cizině. Proto navrhl, aby soud žalobu vůči němu zamítl. 3. Žalobkyně je zahraniční právnickou osobou, příslušnost českých soudů vyplývá z čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 Nařízení EU [číslo] neboť žalovaná 1 je právnickou osobou se sídlem v České republice. Žalovaný 2 sice nemá bydliště na území České republiky, ovšem zdejšímu soudu v rámci řízení opakovaně zaslal své vyjádření, a proto se ve smyslu čl. 26 odst. 1 Nařízení EU [číslo] řízení účastní. Pravomoc ve věci vůči oběma žalovaným je tak dána; rozhodné právo je právo české. 4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaní ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. V řízení z předložených listin vyplynulo, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 1 dne 9. 10. 2014 smlouvu o vydání platební karty [anonymizována tři slova], a to na základě žádosti žalované 1 o vydání karty [anonymizována tři slova] ze dne 2. 10. 2014. Spolužadatelem byl žalovaný 2. Nedílnou součástí smlouvy byla žádost, Všeobecné obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet [anonymizována dvě slova] (dále jen„ VOP“) a Sazebník poplatků firemní karty [anonymizována dvě slova] platný od 15. 8. 2011 (dále jen Sazebník poplatků“). Dle bodu 5 Prohlášení k žádosti o vydání platební karty se žadatel a spolužadatel zavázali k veškerým právům a povinnostem ze smlouvy společně a nerozdílně (smlouvou o vydání platební karty [anonymizována tři slova] ze dne 9. 10. 2014, VOP, Sazebníkem poplatků). 6. Žalovaným byla na základě smlouvy poskytnuta kreditní karta s limitem 50 000 Kč, který byl dne 24. 8. 2016 na základě jejich žádosti zvýšen na 75 000 Kč. Čerpané finanční prostředky žalovaní spláceli prostřednictvím svého účtu č. [bankovní účet] (žádostí o změnu limitu na kartě [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 8. 2016). Dne 26. 4. 2018 žalovaní požádali o změnu typu produktu, na jehož základě jim byla vystavena platební karta [anonymizována dvě slova] Business+ a dne 6. 3. 2019 požádali o službu variabilního splácení, čímž jim byla zrušena povinnost uhradit každý měsíc celou dlužnou částku a inkasem byla strhávána pouze povinná úhrada ve výši 10 % z dlužné částky. Z nesplacené částky byly žalovaným účtovány úroky ve výši 9,9 % ročně od dubna 2019, ve výpisech nazvané jako„ úrok za revolvingový úvěr“ (žádostí o změnu ke kartě [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 4. 2018, žádostí o poskytnutí úvěru a služby variabilního splácení ze dne 6. 3. 2019). 7. Dle Sazebníku poplatků byli žalovaní povinni hradit vedle úroku z revolvingového úvěru poplatek 15 Kč za poslání výpisu poštou, který se v průběhu smluvního vztahu postupně zvyšoval na 19 Kč, 25 Kč a 49 Kč, poplatek za výběr hotovosti z bankomatů ve výši 2 % z vybírané částky + 39 Kč, poplatek za vedení účtu 1 490 Kč ročně, poplatek za písemnou upomínku ve výši 150 Kč v případě prvního prodlení a 450 Kč za každé další prodlení, vstup do letištních salónků ve výši 490 Kč. V případě prodlení s povinnou úhradou byli žalovaní povinni uhradit rovněž poplatek z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky, ohledně níž byli v prodlení (VOP, Sazebníkem poplatků). 8. Splatnost měsíční úhrady byla stanovena vždy na konci příslušného výpisu v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. d) VOP. Žalovaní nehradili dluh řádně a včas a od července 2020 nebyla z jejich strany provedena žádná úhrada. Žalobkyně proto vypověděla smlouvu v souladu s čl. 2 odst. 4 VOP. Splatnost celé pohledávky ke dni 25. 4. 2021 vyplývá z výpisu [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok], který byl posledním výpisem před skončením výpovědní doby (VOP, výpisem [číslo] [rok]). 9. Žalovaní za celou dobu trvání smluvního vztahu načerpali úvěr ve výši 1 930 651,17 Kč na jistině, dále jim byly účtovány poplatky v celkové výši 44 103,7 Kč, poplatky z prodlení v celkové výši 7 510,28 Kč a úrok z revolvingového úvěru v celkové výši 10 598,91 Kč; celkem tedy 1 992 864,06 Kč. Žalovaní za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradili celkem 1 903 190 Kč, jejich platby se dle čl. 5 bodu 3 VOP započetly nejprve na poplatky a úroky, naposledy na jistinu. Dluh žalovaných tedy činí 89 674,06 Kč, z toho 78 142,13 Kč připadá na jistinu (výpisy za rok 2014 až 2021, VOP). Žalovaní dlužnou částku neuhradili navzdory zaslané předžalobní upomínce (předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 1. 2021, podacím lístkem). 10. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaní soudu žádné důkazy nepředložili, žalobou uplatněný nárok nesporovali a uhrazení dlužné částky netvrdili a neprokazovali. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o vydání platební karty [anonymizována tři slova], na jejímž základě jim byla poskytnuta kreditní karta s limitem čerpání do 50 000 Kč, resp. 75 000 Kč. Poskytnutou částku byli žalovaní povinni splácet měsíčně v minimální výši 10 % z dlužné částky a z nesplacené částky se zavázali hradit úroky ve výši 9,9 % ročně. Z hlediska smluvního typu jde o úvěr ve smyslu § 2395 o. z. 16. Žalovaní však dlužnou částku nespláceli řádně a včas, a to ani navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto v souladu s čl. 2 odst. 4 VOP úvěrovou smlouvu vypověděla, výpovědní doba uplynula v dubnu 2021. Dle posledního výpisu ([číslo] 2021) činila dlužná částka 89 674,06 Kč, z toho 78 142,13 Kč připadalo na jistinu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní uhradili více, než tvrdí žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na částku 89 674,06 Kč, a s ohledem na prodlení žalovaných jí podle § 1970 o. z. náleží rovněž právo na úrok z prodlení z částky nesplacené jistiny od 26. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti uvedeném v posledním výpisu [číslo] 2021. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Dlužnou částku jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně, neboť žalovaný 2 podepsal smlouvu jakožto spolužadatel, který je dle bodu 5 Prohlášení k žádosti o vydání platební karty zavázán s žadatelem k veškerým právům a povinnostem ze smlouvy společně a nerozdílně. Žalobkyně tedy může plnění požadovat po kterémkoliv ze žalovaných ve smyslu § 1872 a násl. o. z. Skutečnost, že žalobkyně nezaslala žalovanému 2 před podáním žaloby výzvu k plnění je z hlediska jejího nároku nerozhodná, neboť splatnost jednotlivých úhrad byla v souladu s VOP stanovena v jednotlivých výpisech. Žalovaní tedy byli povinni uhradit dluh i bez vyzvání (§ 1958 odst. 1 o. z.). Žalovaný 2 je nadto jednatelem žalované 1, které byla výzva k plnění před podáním žaloby zaslána. 18. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 790,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 484 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 674,06 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 2 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 650 Kč ve výši 2 656,50 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměn