59 C 249/2020-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze den [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 34 546 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 20. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že 27 500 Kč bylo převedeno přímo žalované a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas tak, jak bylo sjednáno, tudíž došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, neuhrazeného dluhu na splátkách ve výši 3 150 Kč, dluhu na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, dluhu na smluvní pokutě po zesplatnění ve výši 1 198 Kč a dluhu za sjednané upomínací náklady ve výši 300 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listin předložených žalobkyní, jelikož se žalovaná nikterak nevyjádřila, ani žádné důkazy nepředložila. Soud dospěl k následujícím zjištěním: smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne 20. 5. 2020 žalovaná s žalobkyní uzavřely smlouvu o standardním neúčelovém úvěru, na jejímž základě byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že byla ujednána výše měsíčních splátek 1 050 Kč, jejich počet (40), úrok (21,05 %), roční procentní sazba nákladů a úrok z prodlení (9 %, avšak žalobkyně požaduje toliko zákonný úrok z prodlení od 26. 8. 2020 ve výši 8,25 % ročně), přičemž celková cena úvěru činila 42 000 Kč; smlouva obsahuje též podmínky, v nichž jsou podrobně upraveny podmínky pro zesplatnění úvěru, smluvní pokuty (0,1 % denně z dlužné splátky úvěru/z neuhrazeného zůstatku úvěru a do doby zesplatnění úvěru 499 Kč za jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky), úroky z prodlení, náklady účelně vynaložených nákladů atd.; žalovaná potvrdila, že se seznámila s obsahem obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem poplatků a předpisem úhrad, které se staly nedílnou součástí smlouvy; výpisem z účtu žalobkyně ze dne 25. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s tím, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet žalované, který je shodný s účtem uvedeným ve smlouvě; sazebníkem poplatků vtěleným do smlouvy bylo zjištěno, že předčasné splacení úvěru je bezplatné, zaslání poštovních poukázek, upomínka pro nesplácení splátek, zaslání tabulky umoření při druhé a další žádosti a za zaslání obchodních podmínek, sazebníku poplatků při druhé a další žádosti činí 100 Kč za každý jeden tento úkon; předpisem úhrad bylo doloženo, že výše každé měsíční splátky měla činit 1 050 Kč, celkem mělo být žalovanou uhrazeno 42 000 Kč a poslední splátka měla být splatná dne 20. 9. 2023; bonitou smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas tak, jak se zavázal smlouvou; posouzením úvěruschopnosti zákazníka, k němuž bylo připojeno množství příloh, bylo doloženo, že žalobkyně řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž z doložených příjmů neměla žalobkyně indicie, že by žalovaná nebyla schopna splácet řádně; taktéž bylo doloženo, že žalovaná vlastní nemovitou věc, manžel žalované je spoluvlastníkem další nemovité věci, žalovaná ani její manžel nebyli vedeni v centrální evidenci exekucí a taktéž nebyli dohledáni jakožto dlužníci v insolvenčním rejstříku; výpovědí smlouvy – zesplatnění pro smlouvu [číslo] a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 25. 8. 2020 vč. podacího lístku bylo prokázáno, že došlo k zesplatnění úvěru a že byla žalovaná před podáním žaloby prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na příslušenství a na to, že se jedná o výzvu dle § 142a o.s.ř. Uvedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat. Na základě uváděných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná a žalobkyně mezi sebou platně sjednaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem 42 000 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost, když nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila, čímž se stala celá pohledávka splatnou. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila ničeho, a stále dluží částku ve výši 28 401 Kč spolu s úrokem z prodlení a úrokem, 3 150 Kč na splátkách ke dni žaloby, 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 198 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatění a 300 Kč představující sjednané náklady na upomínání. Před podáním žaloby byla žalovaná dopisem ze dne 25. 8. 2020 vyzvána k úhradě dluhu. V řízení pak bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalované částky, případně že dlužnou částku zcela či zčásti uhradila. Žalovaná však zůstala nečinná. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalovaná nezaplatila ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostala do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ 1802, § 1970 o.z.), stejně tak sjednané smluvní pokuty. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 560 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 382 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 546 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.